Hrdinky Miřenky Čechové jsou často zranitelné, ale nikoliv naivní. Nacházejí se v těžkých situacích, ale se svým výchozím životním postavením statečně bojují. Ať už se jedná o emigrantku McKenzie Tomski v Miss AmeriKa, či o šikanovanou studentku konzervatoře v Baletkách. V novém románu Co já? Co ty? se hlavní hrdinka Laura musí vyrovnat se sexuálním zneužíváním. I zde se Čechová detailně noří do psyché traumatizované dívky a posléze ženy.

Laura se po nešťastné události ocitá v dětském domově, kde potkává staršího učitele. Najde v něm oporu, důvěřuje mu. Postupnou a jemnou manipulací ji však muž začne zneužívat – psychicky i sexuálně. Laura bezbřeze touží po blízkosti. Uvěří mu a absolutně se mu podřídí. Až posléze jí začne docházet, že se nejedná o lásku, ale o strategické zneužívání moci. Díky gradaci, napětí i vyvrcholení celého příběhu lze knihu žánrově zařadit do psychologického thrilleru.

Traumata pohřbít

Celý životní příběh Laury je poodhalován postupně. V tomto směru funguje fiktivní zvukový záznam dokonale. Uvrhne čtenáře do agresivního proslovu, aniž by tušil nejen důvod rozčilení, ale ani adresáta sdělení. Jednotlivé nahrávky, v nichž Laura vzpomíná, se prolínají se současností. Zvuky záznamu, typograficky napsané v závorce a kurzivou, zpřítomňují čtenáře a navozují aktuální atmosféru z Lauřina bytu: „(pípaní myčky ohlašuje konec programu, plácnutí dlaněmi o stůl a odsunutí židle)“. (str. 61) Útržky vzpomínek a náznaky zase postupně vykreslují děsivý celkový obraz jejího života a umožňují čtenáři porozumět motivaci jejího současného jednání. Protagonistka sama předkládá, jakým způsobem ji predátor ovládal, co cítil a co si myslel. Přestože se jedná o její vypravěčskou perspektivu, zprostředkovává také jeho hledisko. Jedná se o její domněnky, přesto chování i myšlení sexuálního predátora působí velmi přesně. Čechová tím předkládá i podrobný popis patologické osobnosti s poruchou sexuální preference.

Lauře slouží monolog jako forma terapie. Je protkaný vztekem a zraněním. Vypravěčka se snaží pochopit své i násilníkovo jednání. Ne vše chce sdělit, sama přiznává, že podstoupila mnohé léčby, dokonce vyzkoušela i ženské kruhy, jimž se však nakonec vysmívá. Sebeironie a cynismus se pro ni stávají ozdravnou součástí zpracování děsivých zážitků. V textu fungují jako odlehčení svíravé, tíživé atmosféry. Lauře nic zcela nepomohlo, aby trauma překonala a přijala sebe jako plnohodnotného člověka, ale naučila se s tím žít. Nikdy však pachateli neodpustila a svou „obžalobou“ se staví do pozice jeho žalobkyně i soudkyně v jedné osobě. V tomto směru se vyprávění často stává monotematickým a forma monologu naráží na své limity. Příliš nabírá na repetitivnosti a zároveň začíná ztrácet rytmus.

Majitelka svého těla

Důležitým tématem prolínajícím se vyprávěním je tělesnost a feminismus. Tělo se zde zpočátku stává pouze objektem. Nástrojem pro naplnění manipulátorovy touhy. Laura se proti tomuto osudu vzepře. Později odmítá dostát sociálnímu statusu, který se od ženy očekává. Opovrhuje ženami, jež se podrobují mužům i za cenu naprostého vyčerpání a zoufalství, jen aby si udržely vztah. Přestože se Laura rozhodne stát se prostitutkou, je to její svobodná volba a svůj život (i živnost) si řídí sama. Její profese je zachycena někdy jen v náznacích, jindy záměrnou syrovou expozicí, aby čtenáře šokovala. Střídání explicitních popisů sexuálních aktů s básnickými obraty pak vytváří jedinečnou poetiku vyvolávající směs odporu, fascinace i grotesknosti zároveň.

Čechová opět vytvořila silnou hrdinku, která se navzdory své výchozí životní situaci a následným děsivým zážitkům odhodlá vytěsnit, co může, a žít současný život alespoň trochu šťastně. Na rozdíl od protagonistek předchozích autorčiných knih však musí řešit i nuzné výchozí sociální podmínky a vyrovnávat se s psychickou tísní. Ve zpovědi plné silných emocí, která nenechá čtenáře chvíli vydechnout, se jí podařilo autenticky zachytit psychologický profil nejen traumatizované ženy, ale i sexuálního predátora.