Překladatelka Pavlína Krámská se přes deset let věnuje zviditelňování tchajwanské literatury v Česku, ať už prostřednictvím nakladatelství Mi:Lù Publishing, nebo pořádáním besed s tchajwanskými autory. Za překlad románu Letní deště Tonga Wei-gera získala Tvůrčí prémii Obce překladatelů.

iLiteratura: S jakým pocitem jste přebírala Tvůrčí prémii Obce překladatelů? Vnímala jste ji, tak jak se píše ve zdůvodnění poroty, opravdu jako ocenění jak Letních dešťů, tak vašeho úsilí zviditelňovat tchajwanskou literaturu v Česku?
Pavlína Krámská: Osobně jsem tu cenu přiřkla hlavně samotnému románu Letní deště. Je to román, který si vás podmaní svým stylem vyprávění i provázáním psychologie postav s krajinou a kulturními zvyklostmi. Pokud rádi luštíte rébusy jako já, je to román přímo pro vás. Ale samozřejmě jsem ráda, že u poroty nezapadla ani dříve vydaná díla, na kterých jsem se podílela buď v roli překladatelky, nebo redaktorky. Většinu z nich jsem zároveň opatřila předmluvou nebo doslovem, takže bylo možné hlouběji porozumět důvodům, proč jsem daného autora či autorku a jeho či její text vybrala k překladu a vydání. Jsem ráda, že to, co před více než deseti lety začalo nadšením pro pár autorů, se rozrostlo do dnešní podoby a že je příležitost pořádat debaty mezi tchajwanskými spisovateli a českými čtenáři přímo u nás v Česku.

iLiteratura: Kniha Letní deště bývá popisována jako tchajwanský „magický realismus“. Sám autor ale prý nerad knihu zařazuje do nějaké škatulky. Mohla byste vysvětlit, proč román získal takovou charakteristiku? Není to třeba v kontextu tchajwanské literatury chybné připodobnění k něčemu, co český čtenář už zná?
Pavlína Krámská: Můžeme rovnou říci, že autor Tong Wei-ger (nar. 1977) se sám nerad řadí do nějakých literárních škatulek. Nechce vystupovat jako představitel nějakého literárního proudu, ale jen jako Tong Wei-ger a doufá, že jednou tak bude opravdu přijímán. Tong Wei-ger patří k výrazné generaci tchajwanských spisovatelů, v jejichž literárních počátcích nalézáme i inspiraci magickým realismem. V románu Letní deště do života postav také promlouvají postavy z lidového náboženství a duchové. Celý proud času se v některé chvíli odvíjí pozpátku. Ale pro mě se asi nakonec stalo stěžejní linkou románu ono tiché psychologické drama, které se propisuje do psychologie postav. Myslím si, že román nabízí vícero způsobů čtení, proto vám ho i na Tchaj-wanu doporučují číst vícekrát.

iLiteratura: Letní deště získaly Tchajwanskou národní cenu – čím jsou výjimečné v kontextu tamní literatury a čím myslíte, že zaujmou českého čtenáře?
Pavlína Krámská: Myslím si, že úspěch díla často spočívá ve schopnosti líčit stará, dobře známá, ale přesto aktuální témata (jako například stesk po domově, tlak moderní společnosti na člověka, vylidňování venkova, rozpad rodiny, násilí) novým, neotřelým způsobem. Tahle témata, která byla dříve námětem hlavně sociálně-kritických děl, u mladší generace autorů získala mytopoetický háv. Asi bych to připodobnila k úspěchu jednoho z nejznámějších tchajwanských autorů Wu Ming-Yiho (nar. 1971), který takto vdechl nový náboj environmentální literatuře. Druhá věc je pak samozřejmě vytříbenost autorova jazyka. Svou mnohovrstevnatostí a propracovaným, hutným jazykem a komplikovanou strukturou textu představuje i pro tchajwanského čtenáře značnou výzvu. Text je tak kondenzovaný, že máte pocit, že tam není ani jeden znak navíc. Kromě toho jednotlivé výrazy a znaky na sebe odkazují, stejně jako jednotlivé postavy. Úvahy hlavního vypravěče jsou zhuštěny do řady metafor, které není úplně lehké pochopit. Myslím, že českého čtenáře v každém případě zaujme poetický způsob, kterým autor propojuje vzpomínky na minulost a tradiční kulturu s realitou moderní tchajwanské společnosti, a také struktura textu, která ho provede labyrintem lidské mysli.

iLiteratura: Dočetla jsem se, že původní název knihy znamená spíše „Severozápadní deště“. Jak jste se tedy k názvu „Letní deště“ dopracovala?
Pavlína Krámská: Doslovný překlad názvu v čínštině opravdu zní „Severozápadní déšť“. Pro Tchaj-wan jsou v létě typické prudké odpolední lijáky, které přichází od severozápadu. Letní lijáky jsou tak doslovně severozápadní deště. Do tohoto krátkého tříznakového názvu autor nicméně vtělil i další, hlubší význam, který není na první pohled zřejmý. Prudký severozápadní déšť se mu totiž stal metaforou násilí. Kniha je ve skutečnosti Tongův dialog s přítelem, který spáchal sebevraždu, a jedním z jeho literárních příběhů, který ukrývá minivyprávění nazvané „Severozápadní déšť“ (tento název si pak vypůjčil pro svůj román). To končí blíže nevysvětlenou násilnou smrtí otce, kterou z domu zaslechne jeho malé dítě. Tong tento motiv v románu rozpracovává a sám k tomu přidává další specificky tchajwanský rozměr. V tchajwanštině se totiž těmto dešťům říká sai-pak-hōo neboli též déšť, při kterém „prší lvi a pardálové“.  Charakterizuje tak násilí, které přichází náhle, prudce a řítí se na vás jako cizokrajné šelmy. Takové je násilí, kterému se Tong v knize věnuje a k jehož odhalení nás pomalu směřuje. Některé z výše uvedených významů mi při volbě českého názvu nebyly známy. Chtěla jsem primárně zdůraznit, že se něco opakuje, proto deště, a nikoliv déšť nebo liják či bouřka. Opakování pak přináší melancholii, proto deště, ne lijáky. Mohu říct, že dodnes sama pro sebe hledám nějaké ještě výstižnější pojmenování, které by dokázalo obsáhnout všechny ty významy v pozadí.

iLiteratura: Ve zdůvodnění poroty také stojí, že velmi náročné na překlad bylo mísení časových rovin. Také to tak vnímáte, byla to ta největší výzva?
Pavlína Krámská: Určitě to byla jedna z výzev při samotném porozumění textu. Vypravěč jednak dává prostor postavám žít a vyprávět svou verzi reality, jednak sám realitu a čas ohýbá. Navíc se ocitáme ve světě, kde se stírají rozdíly mezi živými a mrtvými. Jak jsem však zmínila výše při volbě názvu nebo v případě některých metafor, největší výzva nakonec spočívala v té méně viditelné rovině, a to v pochopení všech skrytých významů a následně pak v hledání výstižných přirovnání a formulací, které by je jedním či dvěma slovy dokázaly obsáhnout.

iLiteratura: S jakými problémy se běžně při překladu z tchajwanské literatury do češtiny setkáváte (přepisy, reálie apod.)?
Pavlína Krámská: Každý žánr a styl psaní přichází s nějakou novou výzvou. Třeba specifickým problémem environmentální literatury je překlad názvů rostlin a živočichů. V knize s prvky fantasy zase řeším magické proměny věcí podle jejich čínských názvů. Obecně, co se týče přepisů jmen a místních názvů, do hry vstupuje řada faktorů, které vás nutí rozhodovat se, zda název či jméno necháte ve fonetickém přepisu a k jeho zápisu do latinky použijete českou nebo tchajwanskou transkripci, nebo zda je přeložíte, abyste zdůraznili charakteristiku místa a postav promlouvající do děje.

iLiteratura: Jak došlo k vašemu vyprofilování coby překladatelky tchajwanské literatury? Souvisí to čistě s literaturou, vaším osobním zájmem nebo například i s politikou?
Pavlína Krámská: Dá se říci, že můj osobní zájem o literaturu se spojil s mým studijním zaměřením a že jsem měla štěstí jednak na setkání se spisovateli, kteří mě nejen literárně, ale i lidsky oslovili, jednak na přívětivé studijní prostředí na Ústavu Dálného východu na FF UK, tchajwanských univerzitách a v Národním muzeu tchajwanské literatury. Nemalou roli pak hrálo i prolnutí uměleckých a tvůrčích zájmů s ilustrátorem a grafikem Tomášem Řízkem, se kterým jsme založili nakladatelství Mi:Lù Publishing a vytvořili edici tchajwanské literatury. Býváme na knižním veletrhu Svět knihy a organizujeme setkání s tchajwanskými spisovateli v Praze, Olomouci a Brně. Rozhodně je stále co překládat, limity zpravidla tvoří jen čas, peníze a podmínky pro získání autorských práv.

iLiteratura: Jakou knihu teď překládáte nebo překládat budete?
Pavlína Krámská: V současnosti překládám knihu s prvky fantasy s pracovním názvem Válka bublin (2014) od spisovatele Kao Yi-Fenga. Pojednává o dětech, které zformují armádu a převezmou vládu nad celou čtvrtí. Narazíte v ní například na variaci na literární motiv společnosti pojídající své vlastní děti, takže nečekejte úplnou oddechovku, ale opět spíš čtení k zamyšlení.