V letech 2023–24 proběhla putovní výstava Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Regionálního muzea v Teplicích „Země Františka Josefa: 150 let od objevení“, která představila polární expedici Karla Weyprechta a Julia Payera, mapy, obrazy (včetně děl J. Payera) a preparáty arktických zvířat. Expozice se těšila velké pozornosti odborné i laické veřejnosti a zaznívaly četné žádosti o tištěnou podobu uvedených informací. Kniha Evy Novotné je odpovědí na tyto výzvy, není však katalogem ani přesnou kopií výstavních textů – některé pasáže byly upraveny, rozšířeny nebo vypuštěny, liší se i obrazové a mapové části. Cílem publikace je především popularizace známých geografických a historických informací o objevení Země Františka Josefa, které nebyly dosud komplexně prezentovány.

Eva Novotná, ředitelka Mapové sbírky a vedoucí Knihovny geografie PřF UK, je jednou z nejpovolanějších osobností, která je schopna přinést ucelený a poutavý pohled na historii objevování a vědeckého výzkumu souostroví Země Františka Josefa. Zachytila odvahu polárníků, kteří se vydali do neznámé a nehostinné Arktidy, a soustředila se zejména na slavnou expedici Karla Weyprechta a českého Němce Julia Payera na lodi Admirál Tegetthoff (1872–1874), jež novou zemi objevila. Zároveň však nezapomněla na Weyprechtovy a Payerovy následovníky a boj o dobytí severního pólu.

Text doplňují mapy, dobové fotografie, grafiky a ilustrace, které čtenáře přenesou na jedno z nejméně dotčených míst planety, do drsné a tajemné krajiny, jejíž krása dodnes přitahuje vědce i dobrodruhy.

Po úvodních geografických, geologických a klimatických postřezích a vysvětlení fenoménu polární záře se autorka zaměřuje na zeměpisné objevy v Arktidě před zahájením Weyprechtovy-Payerovy výpravy v roce 1872 a vývoj mapového zobrazení Arktidy. Na zachycení objevu Země Františka Josefa posádkou expediční lodi Admirál Tegetthoff v srpnu 1873 navazují životopisné kapitoly obou velitelů výpravy – polárníka Julia Payera z Teplic-Šanova a Němce v rakouských službách Karla Weyprechta – a hraběte Jana Nepomuka Wilczeka (Vlčka), příslušníka starého moravsko-slezského šlechtického rodu, organizátora a hlavního sponzora výpravy. Plachetní parolodi Admirál Tegetthoff je věnována samostatná kapitola.

Kniha se zmiňuje o dalších českých krajanech, kteří se podíleli na objevu Země Františka Josefa: Gustavu Brožovi (Broschovi) z Chomutova, Eduardu Orlovi z Nového Jičína, Josefu Pospíšilovi z Přerova a Otovi Křížovi z Pačlavic u Kroměříže, jenž na výpravě zahynul, a na Wilczekově ostrově v Zemi Františka Josefa proto leží nejsevernější český hrob.

Díky Juliu Payerovi bylo na Zemi Františka Josefa zaznamenáno mnoho českomoravských toponym, neboť „u cestovatelů v Arktidě bylo vždy pravidlem, že objevy, které učinili, pojmenovali podle těch, kdo jejich záměry podporovali“ (Julius Payer, 1876): Wilczekův a Brožův ostrov, Wilczekova země, ostrovy Salm, Stolička a Šanov, Teplický záliv, Brněnský mys, mys Josefa Habermanna a Josefa Proroka a mnoho dalších.

Zemi Františka Josefa vlastní od roku 1928 Rusko, protože Weyprechtova-Payerova výprava byla financována ze soukromých zdrojů, a nebyla tudíž oficiální rakousko-uherskou expedicí, která by si nově objevené území mohla přivlastnit. Je až s podivem, že nikdy nedošlo k přejmenování souostroví či jeho částí, i když se o tom v Rusku v minulosti mnohokrát diskutovalo: nejprve to měla být Země Romanovců (podle panovnické dynastie), později v sovětské éře Země Kropotkina či Země Nansena. Žádný z těchto návrhů však nebyl realizován.

Další část knihy je věnována novým objevům v Zemi Františka Josefa v 80. a 90. letech minulého století včetně proslulého severopolárního driftu Fridtjofa Nansena s lodí Fram v letech 1893–1896. Výčet důležitých arktických objevů a počinů by nebyl kompletní bez popisu legendárního souboje o dobytí severního pólu pozemní cestou mezi Američany Cookem a Pearym v letech 1908–1909. Ve vzduchu se o prvenství utkali Byrd, Amundsen, Elsworth a Nobile.

Poslední kapitola se zabývá polárními výzkumy v Arktidě na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Kromě starší generace (antropolog Aleš Hrdlička, geograf Josef Zukriegl, geomorfolog Josef Kunský, geobotanik Emil Hadač, geolog Zdeněk Roth a mineralogové František Slavík – rektor UK – a Jan Václav Kašpar) jsou zmíněni i jejich následovníci až po současné české vědce.

Velkým přínosem knihy je podrobná příloha s názvy ostrovů, skupin ostrovů a útesů v Zemi Františka Josefa včetně více než třiceti ilustrací osob, po nichž byly tyto ostrovy pojmenovány.