Druhý český překlad oceňované katalánské autorky Irene Solà, kterou můžeme znát díky románu Zpívám já a hora tančí (Euskaldun 2023), čtenáře pravděpodobně opět nezklame. Jak je autorčiným zvykem, propůjčuje hlas nevšedním vypravěčům – tentokrát se slova ujímají ženy, které se paktovaly s ďáblem.

Kniha Dal jsem ti oči, a tys je upřela do temnot se odehrává v průběhu jednoho dne a odhaluje příběh šesti pokolení žen, jejichž osud byl zpečetěn, když matka rodu Joana zaprodala svou duši ďáblu, aby získala „muže se vším všudy“. Ovšem ke své radosti – a posléze i neštěstí – krátce po svatbě zjistila, že jejímu novomanželovi chybí malíček na noze, a pokusila se ze smlouvy vykroutit, čímž ale uvrhla kletbu na celé své potomstvo. Ve vyprávění se prolínají hlasy současné i minulé a zatímco mrtvé ženy rodu Clavellových připravují slavnost pro umírající Bernadetu, Joaninu pravnučku, která se k nim zanedlouho připojí v posmrtném životě, odkrýváme jejich příběhy a tajemství.

Legenda o ženě, která je schopná rozvázat úmluvu s ďáblem díky tomu, že jejímu manželovi chybí malíček na noze, je pouze jedním z mnoha katalánských folklorních příběhů, které v knize nacházíme. A ačkoli byla inspirace folklorními prameny přítomna už v předchozím autorčině díle, zde se její bádání prohlubuje a kniha folklorem doslova dýchá. A to nejen díky legendám, které se v příběhu rodu Clavellových propojují, ale i díky receptům a pokrmům, zvykům a rčením. Na stranách knihy tedy nalezneme nejen příběhy žen, které přelstily ďábla, ale i podrobný recept na tuříny s ořechovou omáčkou a mnoho dalšího. Autorka tak sestavuje mozaiku katalánského venkova v pohoří Les Guilleries, v jehož blízkosti se narodila a vyrostla.

Obdobně jako v její předchozí knize i zde si můžeme všimnout silně poetického jazyka, výčtů a nevšedních popisů; tentokrát však nabývají surovějšího rázu. Věty jsou kratší a údernější, autorka doslova útočí na všechny naše smysly. Díky takřka naturalistickým popisům cítíme „vůni cibule, skořice, octa, oleje a tuku“ (s. 60), ale i „ zápach obcování, koziny, chodidel, zadnice, stojaté vody a přirození“ (s. 121), slyšíme „vítězoslavný zvířecí ryk“ čarodějnic: „Dolça, Blanca, Elisabet, a dokonce i Àngela se daly do vítězoslavného, zvířeckého ryku. Štěkaly a mňoukaly, bečely, kdákaly, kejhaly, cvrčely, štěbetaly, bručely, bučely, kvákaly, ržály, vyly,“ (s. 169). Nebo se nám před oči vyjeví „fialová a neposedná, neprůhledná, karmínová a modrá zároveň, mihotavá, skvrnkatá, neproniknutelná, hustá, hluboká a přitom zářivá“ tma (s. 9). Z úryvků je patrné, že autorčina jazyková kreativita se odráží i v překladu. Jak bývá u překladatele Michala Brabce zvykem, jeho pestrý lexikální repertoár je knize opravdovým zadostiučiněním a činí z četby potěšení.

V díle se navíc stírá hranice mezi lidskou a zvířecí říší. Solà tyto dva světy, které máme tendenci oddělovat, naopak propojuje; z páření zvířat se stává lidský sexuální akt a lidé nabývají zvířecích rysů. Ostatně „všechna zvířata se rodí ze svých matek“ (s. 86) a člověk není výjimkou. Pro některé čtenáře by však kniha mohla být právě kvůli těmto motivům a surovým popisům až znechucující; odtud snad pramení její označení „folk horor“, ačkoliv fanoušky hororů by pravděpodobně zklamala.

Kniha čtenáře opravdu pohltí. Solà jej bere na cestu katalánskými mýty a díky práci s jazykem ho přiměje zakusit všemi smysly příběh těch, kteří se ke slovu mnohdy nedostanou. Vydává se s ním do temnot a objevuje, co skrývají. A nakonec možná zjistí, že člověk, který se paktuje s ďáblem, je častokrát méně krutý než ten, který jej za to soudí.