Pluk Azov

Básnická skladba Radka Štěpánka je stejně tak naléhavá svou angažovaností jako intimitou. Na univerzalismus se v ní nabaluje osobní zkušenost, jazyk neustále odhaluje své limity. Ve verších se nicméně objevují také klišé či přílišná doslovnost. Lze se však podobným aspektům vyhnout, jde-li básníkovi o co největší porozumění tíživé realitě?