Třetí básnická kniha Eleny Pecenové se oproti těm předchozím vydává poněkud odlišným směrem. Ústřední téma zkušenosti se smrtí blízkého člověka zprostředkovávají intimní promluvy, ve kterých se přirozeně šetří slovy. Působivost výpovědi naroste, budou-li čtenáři knihu číst jako kontinuální, promyšlený příběh o existenciálním pocitu, s nímž každý někdy přijde do styku.
JK
Jan Krasický
Básnická skladba Radka Štěpánka je stejně tak naléhavá svou angažovaností jako intimitou. Na univerzalismus se v ní nabaluje osobní zkušenost, jazyk neustále odhaluje své limity. Ve verších se nicméně objevují také klišé či přílišná doslovnost. Lze se však podobným aspektům vyhnout, jde-li básníkovi o co největší porozumění tíživé realitě?
Básnická prvotina Darii Gordové přináší existenciálně laděnou poezii, která propojuje tělesnost, intimní výpověď a metafyzické přesahy. Jazykově vyzrálá sbírka pracuje s motivy osamění, paměti i identity a ukazuje, jak se osobní zkušenost může proměnit v soudržný a výrazný básnický celek.
Anna Bolavá se po deseti letech prostřednictvím postavy Anny Bartákové vrátila k příběhu své prozaické prvotiny Do tmy. Protagonistka oceňovaného románu promlouvá ve verších sbírky, kterou lze považovat za smysluplný lyrický doplněk známého fikčního světa. I přes jeho již ustálené kontury se nám díky drobnokresbě představuje nová skutečnost.
Ve své nejnovější sbírce Klára Goldstein dokazuje, s jakou citlivostí je možné pracovat s dějinnými reáliemi i politickým tématem. Po přečtení některých veršů se sice může objevit pocit prázdna, vyvažují ho však nevšední obrazy a autorčina schopnost oslavit okamžik těmi správnými slovy a vytvářet prostor pro osobní revoluci.
Prvotina Jakuba Fráni představuje podivuhodný až absurdní příběh jedince, který překotně hledá smysl svého bytí. V české literatuře se objevil nadmíru poctivý debut, který ocení zejména přemýšliví čtenáři. Narazit snad může jen občasnou přemírou intelektuální hry.
V pořadí již jedenácté sbírce redukuje Petr Čermáček své básnické sdělení na úsporné verše, jejichž síla tkví v tichých zastaveních a precizní práci s jazykem. Dominují melancholické obrazy, motiv pomíjivosti a existenciální rozměr, místy však sbírka sklouzává k přílišné abstrakci. Přesto potvrzuje Čermáčkovu schopnost výrazové koncentrace.
V nové sbírce Martina Švandy nalezneme poezii o rodině, rozmanitě formulovanou pomocí metafor přírodního dění a cyklického roku. Intenzivní obraznost, s níž autor přistupuje k popisu rodinných vztahů, vypovídá o nebývalé síle básnického výrazu. Fikční svět každodennosti se stává pohádkou, fantazií, příběhem nevinnosti, jako by se na tvorbě podílela dětská duše před srážkou s dospělostí.
Bouškův básnický triptych usiluje o protržení hrází, chce být revolučním počinem. Rozsáhlý konvolut básní bezesporu představuje dynamický celek, který může vyvolávat neutuchající diskusi. Surreální výjevy domnělé budoucnosti zde stojí vedle banálních skutečností, angažovanost se střídá s intimní lyrikou, nechybí až vědeckofantastické náměty. Nenaložil si toho autor na sebe nakonec příliš?
Cesta současným západním kapitalismem a vztah básnického já s tajuplným Vikomtem. I tak lze charakterizovat novou sbírku Jonáše Hájka. Osobitost, citlivost, ale také ironické nebo satirické vyznění jeho básní odhalíme, pokud nahlédneme pod nenápadný háv všednosti, jímž jsou verše obaleny.
