Život je cesta, je zapsáno v naší kulturní obrazivosti. Odráží proud života, v němž člověk vždy opouští to staré a skrze nové krajiny či lidi se nakonec setkává sám se sebou. Román Cesta Cormaca McCarthyho, který adaptoval režisér John Hillcoat se scenáristou Joe Penhallem do stejnojmenného filmu, staví na tomto motivu, ale zároveň jej podvratně posouvá úplně jinam.
Už pět dní nejedli a velmi málo spali a v tomto stavu přišli na kraji městečka ke kdysi honosnému domu; stál na kopci u silnice. Chlapec ho držel za ruku. Na asfaltu a k jihu obrácených polích a v lesích už sníh roztál. Jen tak tam stáli. Igelitové pytlíky přes nohy už měli dávno prodřené a nohy promočené a ledové.
Syžet Cesty staví na jednoduchém základě. Otec a syn putují zdevastovanou krajinou, a aby unikli přicházející zimě, snaží se dobrat k moři.
Někteří spisovatelé se ocenění dočkají až na stará kolena. To je i případ Cormaca McCarthyho, který se nejvýznamnější americké literární ceny Pulitzer Prize dočkal až loni, ve čtyřiasedmdesáti letech, a to za román Cesta, který v citlivém překladu Jiřího Hrubého promptně vydalo nakladatelství Argo.
