RO

Richard Olehla

Šestá kniha japonského spisovatele Harukiho Murakamiho se v češtině jmenuje trochu zvláštně Sputnik, má láska. Ale má to svůj důvod. Sputnik, symbol osvobození a dobývání, je tu metaforou lidské osamělosti. V Murakamiho světě kolem sebe plujeme jako pípající družice, jež se občas minou v bezprostřední blízkosti, aby se posléze ztratily v hlubinách vesmíru.

Vydání románu Ztracený symbol bylo původně ohlášeno už na rok 2006. Autor ovšem celý příběh nakonec ještě tři roky ladil. Brown svou novinku koncipoval jako přímé pokračování osudů Roberta Langdona, profesora katedry symbologie na Harvardské univerzitě, s nímž jsme měli tu čest už v Da Vinciho kódu a předtím v Andělech a démonech.

Jméno Keith Gessen je sice na poli románů nové (tato kniha je jeho debutem), ovšem v literárních kruzích je znám jako zakládající člen redakce časopisu n+1, jenž sice v papírové podobě vychází pouze dvakrát ročně (pokaždé v rozsahu zhruba 200 stran), ovšem jeho web je obnovován každý týden.

Americký prozaik píšící pod pseudonymem Trevanian byl takovým literárním chameleonem, že mnozí čtenáři i kritici dlouhá léta mysleli, že se pod jedním jménem skrývá celý kolektiv autorů. V Incidentu v Twenty-Mile si Trevanian vyzkoušel variaci na westernový rodokaps.

Děj Hermafrodita začíná v létě roku 1922 na venkově v Malé Asii, kde žili v relativní harmonii Turci, Řekové i Arméni. Teď však zuří řecko-turecká válka včetně násilností vůči civilistům. A právě v této pohnuté době začínáme sledovat příběh Calových budoucích prarodičů, jimž se na poslední chvíli povede prchnout z obsazeného města na palubě lodi nejprve do Evropy a posléze do Spojených států.

David Guterson se proslavil hned svým debutem Sníh padá na cedry. Následující romány už však tak úspěšné nebyly, všechna jeho díla nicméně spojuje podobná lokace (americký Severozápad, tedy relativně řídce obydlené státy Oregon a Washington). Jeho nejnovější román The Other (volně přeloženo Ten Druhý) se odehrává v 70. letech 20. století střídavě v Seattlu, Portlandu a v pohoří Olympic Mountains.

Cormac McCarthy je mnohými kritiky považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických prozaiků dneška. Ovšem za svou více než pětačtyřicetiletou spisovatelskou kariéru vydal pouhých deset románů, přičemž prorazil až na počátku 90. let prvním dílem tzv. Hraničářské trilogie, románem Všichni krásní koně. Tedy paradoxně až sedm let poté, co vydal Krvavý poledník, jenž je dnes považován za zásadní dílo moderní americké literatury.

Není běžné, aby měl spisovatel u svých románů stoprocentní úspěšnost, co se literárních cen týče, avšak americká prozaička Marilynne Robinsonová je výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Posuďte sami: za debut Ztrácení, vydaný roku 1980, obdržela autorka Cenu amerického PEN klubu a nadto zabodoval v prestižní anketě deníku New York Times o nejlepší knihu posledního čtvrtstoletí...

Některé dny svůj význam rychle ztratí, jiné si jej drží po desetiletí či dokonce staletí. V americkém kulturním podvědomí posledních šedesáti let nicméně vždy figurovalo jedno datum s jakousi univerzální platností. Den, který symbolizoval konec jedné éry, pád snu o nepokořitelnosti a nezranitelnosti Ameriky. Den kolektivní národní psychoterapie, kdy si lidé i po letech dokázali vzpomenout, kde přesně byli a co dělali, když se dozvěděli onu strašnou novinu.

Aueho vyprávění je koncipováno jako vlna plná násilí, temných vzpomínek na minulost i zvrácených nacistických představ o nové Evropě. Takových potenciálních příšer jako Aue, člověk bez svědomí, bez skrupulí a bez morálních zásad, žije mezi námi více než dost. A vypravěč, který nás hned v první větě oslovuje "bratři v lidství", na to nedovolí zapomenout: "Nikdy nemůžete říct: Nebudu zabíjet. To nejde, přinejlepším můžete říci: Doufám, že nebudu zabíjet."

Japonský prozaik Haruki Murakami si mezi českými čtenáři vydobyl postavení bezmála kultovní, a to především díky překladům románů Norské dřevo a Kafka na pobřeží. Nyní vychází jeho starší dílo Konec světa & Hard-boiled Wonderland – a jde o úplně jiné čtení, než jsme doposud byli zvyklí.