Richard Olehla

10. října oznámila švédská akademie jméno vítěze Nobelovy ceny za lliteraturu. Letos se vítězkou stala kanadská povídkářka Alice Munroová.

Když nakladatelství Argo vydalo v 90. letech Cormacu McCarthymu první dva díly Hraniční trilogie, bylo jméno autora v českém literárním prostředí známé relativně úzkému kruhu čtenářů.

Ve svém novém románu se Cunningham vrátil zpět k tradičnímu příběhu, v němž figuruje jediný, anonymní vypravěč. I tady jsme stejně jako ve Vzorových dnech v New Yorku, tentokrát ovšem v současnosti.

Příznivci raného středověku a jeho literárních památek by měli zbystřit: pod názvem Jako když dvoranou proletí pták totiž vychází obsáhlá antologie nejstarší anglické poezie a prózy.

Sedmasedmdesátiletý Cormac McCarthy je živoucí legendou. Kultovním autorem a zároveň podivínem, který téměř nekomunikuje, žije v ústraní a píše své knihy. Jedna je lepší než druhá, i když o optimistickou četbu nejde.

Tradice Ameriky jakožto země zaslíbené je dlouhá jako historie jejího osídlování. Trnitou cestu přes oceán mohli podstoupit jen ti, kteří věřili, že je tu čeká lepší osud než v rodné zemi.

Spisovateli Cormaku McCarthymu vyšlo v Česku už několik knih. Dítě Boží se však trochu vymyká ze zavedeného pořádku, protože pochází z raného tvůrčího období. Dosud mu totiž díla vycházela v chronologickém pořádku podle data vzniku.

Dne 27. ledna 2010 se uzavřel život amerického spisovatele J. D. Salingera. Do dějin americké literatury se zapsal svým jediným románem Kdo chytá v žitě.

Současná americká literatura je natolik pod vlivem toho, co se stalo v září roku 2001 v New Yorku, že by se s trochou nadsázky dala rozdělit na díla o 11. září a po 11. září.

Summerland je dílo v kontextu Chabonovy tvorby výjimečné. Jde o román primárně určený pro věkovou skupinu od 9 do 12 let, to za prvé. A za druhé, neobjevují se v něm žádní Židé, ani gayové či bisexuálové.

V pátém románu Columa McCanna se vše točí okolo mrakodrapů Světového obchodního střediska. Nepíše se ovšem rok 2001 a věže nepadají k zemi, naopak. Je rok 1974.

Šestá kniha japonského spisovatele Harukiho Murakamiho se v češtině jmenuje trochu zvláštně Sputnik, má láska. Ale má to svůj důvod. Sputnik, symbol osvobození a dobývání, je tu metaforou lidské osamělosti. V Murakamiho světě kolem sebe plujeme jako pípající družice, jež se občas minou v bezprostřední blízkosti, aby se posléze ztratily v hlubinách vesmíru.

Hilský je dnes spíše spojován s dílem Williama Shakespeara, ovšem v minulosti se věnoval i moderní britské a americké próze. Je autorem desítek doslovů, studií a recenzí.

Oscar Wajd (podle Oscara Wildea) je přezdívka jistého Oscara de Leona, který má rád ženy, Pána prstenů a komiksy. Kromě toho trpí – mírně řečeno – nadváhou: Díaz jej charakterizuje jako "tlustého mimoně libujícího si ve sci-fi".

Vydání románu Ztracený symbol bylo původně ohlášeno už na rok 2006. Autor ovšem celý příběh nakonec ještě tři roky ladil. Brown svou novinku koncipoval jako přímé pokračování osudů Roberta Langdona, profesora katedry symbologie na Harvardské univerzitě, s nímž jsme měli tu čest už v Da Vinciho kódu a předtím v Andělech a démonech.

Jméno Keith Gessen je sice na poli románů nové (tato kniha je jeho debutem), ovšem v literárních kruzích je znám jako zakládající člen redakce časopisu n+1, jenž sice v papírové podobě vychází pouze dvakrát ročně (pokaždé v rozsahu zhruba 200 stran), ovšem jeho web je obnovován každý týden.

Nejedná se o žádnou horkou novinku od slibného debutanta, Cucui se narodil roku 1934 a první román vydal v polovině 60. let. V Japonsku se proslavil především svými příběhy z pole science-fiction, ovšem nevyhnulo se mu ani jedno z nejprestižnějších japonských literárních ocenění, Tanizakiho cena.

Americký prozaik píšící pod pseudonymem Trevanian byl takovým literárním chameleonem, že mnozí čtenáři i kritici dlouhá léta mysleli, že se pod jedním jménem skrývá celý kolektiv autorů. V Incidentu v Twenty-Mile si Trevanian vyzkoušel variaci na westernový rodokaps.

Děj Hermafrodita začíná v létě roku 1922 na venkově v Malé Asii, kde žili v relativní harmonii Turci, Řekové i Arméni. Teď však zuří řecko-turecká válka včetně násilností vůči civilistům. A právě v této pohnuté době začínáme sledovat příběh Calových budoucích prarodičů, jimž se na poslední chvíli povede prchnout z obsazeného města na palubě lodi nejprve do Evropy a posléze do Spojených států.

David Guterson se proslavil hned svým debutem Sníh padá na cedry. Následující romány už však tak úspěšné nebyly, všechna jeho díla nicméně spojuje podobná lokace (americký Severozápad, tedy relativně řídce obydlené státy Oregon a Washington). Jeho nejnovější román The Other (volně přeloženo Ten Druhý) se odehrává v 70. letech 20. století střídavě v Seattlu, Portlandu a v pohoří Olympic Mountains.

Cormac McCarthy je mnohými kritiky považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických prozaiků dneška. Ovšem za svou více než pětačtyřicetiletou spisovatelskou kariéru vydal pouhých deset románů, přičemž prorazil až na počátku 90. let prvním dílem tzv. Hraničářské trilogie, románem Všichni krásní koně. Tedy paradoxně až sedm let poté, co vydal Krvavý poledník, jenž je dnes považován za zásadní dílo moderní americké literatury.

Kanadský Rom Ronald Lee svoje mládí vtělil do románu Mizernej cigoš (Goddam Gypsy), který právě v překladu romistky Karolíny Ryvolové, jež text doplnila o poznámkový aparát a stručný slovníček romských výrazů, vydalo nakladatelství Signeta.

Není běžné, aby měl spisovatel u svých románů stoprocentní úspěšnost, co se literárních cen týče, avšak americká prozaička Marilynne Robinsonová je výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Posuďte sami: za debut Ztrácení, vydaný roku 1980, obdržela autorka Cenu amerického PEN klubu a nadto zabodoval v prestižní anketě deníku New York Times o nejlepší knihu posledního čtvrtstoletí...

Debut americké prozaičky Marishy Pesslové s poněkud zvláštním názvem Vybrané okruhy z mechaniky pohrom způsobil roku 2006 v USA pořádný rozruch. Knize se dostalo výborného hodnocení od většiny literárních periodik

Americká spisovatelka a laureátka Nobelovy ceny za literaturu Toni Morrisonová rozhodně neměla cestu k literární kariéře nijak ušlapanou. Její rodina pocházela z dělnického prostředí, a co především: Toni se narodila s tmavou barvou pletí.

Některé dny svůj význam rychle ztratí, jiné si jej drží po desetiletí či dokonce staletí. V americkém kulturním podvědomí posledních šedesáti let nicméně vždy figurovalo jedno datum s jakousi univerzální platností. Den, který symbolizoval konec jedné éry, pád snu o nepokořitelnosti a nezranitelnosti Ameriky. Den kolektivní národní psychoterapie, kdy si lidé i po letech dokázali vzpomenout, kde přesně byli a co dělali, když se dozvěděli onu strašnou novinu.

Aueho vyprávění je koncipováno jako vlna plná násilí, temných vzpomínek na minulost i zvrácených nacistických představ o nové Evropě. Takových potenciálních příšer jako Aue, člověk bez svědomí, bez skrupulí a bez morálních zásad, žije mezi námi více než dost. A vypravěč, který nás hned v první větě oslovuje "bratři v lidství", na to nedovolí zapomenout: "Nikdy nemůžete říct: Nebudu zabíjet. To nejde, přinejlepším můžete říci: Doufám, že nebudu zabíjet."

Japonský prozaik Haruki Murakami si mezi českými čtenáři vydobyl postavení bezmála kultovní, a to především díky překladům románů Norské dřevo a Kafka na pobřeží. Nyní vychází jeho starší dílo Konec světa & Hard-boiled Wonderland – a jde o úplně jiné čtení, než jsme doposud byli zvyklí.

Jak víme, kdo jsme? Je to, co vidíme, pravda, nebo optický klam? Takové otázky si běžně neklademe. Stačí však jedna nehoda a svět už není, co byl dřív.

Newyorská podzemka je svět sám pro sebe, a tak není divu, že figuruje v bezpočtu literárních děl. Jedním z nich je i Lowboy od amerického prozaika Johna Wraye.