Vydání českého překladu posledního románu Milorada Paviće Papírové divadlo (v originále 2007) může v čtenáři vyvolat radost nad tím, že literární postmoderna ještě není mrtva a dokáže přinášet originální díla.
Opulescu je pravděpodobně nejstarším spisovatelem této antologie. Pamatuje ještě Mirceu Eliada. Narodil se roku 1928 v Aradu. Poezii publikoval ve francouzštině a jeho divadelní hry „Čas večeře“ a „Bezpečný život ve dvou“ se v socialistickém Rumunsku nehrály.
Pavić patří mezi přední jména moderní srbské literatury, jimž se podařilo překonat hranice vlastního kulturního a jazykového prostoru.
„Co má v rukou čtenářka? Ji nezajímá, co to je, ale od koho to je. Viděla, že vyšla nová kniha jejího oblíbeného spisovatele, a koupila si ji. Bylo jí jedno, je-li to román nebo jiný žánr, a hned se pustila do čtení. Pokud jde o čtenářky, které dotyčného spisovatele v oblibě nemají, ty teď drží v ruce něco jiného. Podle mě ani to není špatná volba…
Dílo srbského autora Milorada Paviće (1929), jednoho z nejzajímavějších postmoderních romanopisců, není bohužel českému čtenáři moc známé. Po téměř dvaceti letech od českého překladu nejznámějšího autorova díla Chazarský slovník vychází nyní Papírové divadlo.