Souchotě a jiná slova

Nechám na posouzení literárním odborníkům, jestli Torgny Lindgren je nebo není severským magickým realistou. Já vím, že je autorem příběhů plných nevšední poetiky, jemného humoru a nenápadné krásy.

Obdivovali jsme jezero a okolní krajinu. Vzduch byl čistý, voda a kopce a hory se před námi třpytily v temně modrých tónech, jako opatrně nanesené vrstvy lazury./ Píšete často o přírodě a krajině? zajímal se můj český kolega./ Ne, odpověděl jsem zcela podle pravdy. Ve švédské literatuře už je příroda definitivně popsaná. Je tam uložená a je kompletní.

Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby. A někdo mluví bez rozmyslu, jako by bodal mečem, kdežto jazyk moudrých hojí. Stojí též psáno: Seslal slovo své a uzdravil je. Ve Storholmträsku žil jeden Samuel Burvall, umřel před pár lety v sanatoriu, na chrlení krve.

Torgny Lindgren dostal tuberkulózu ve věku pěti nebo šesti let a po celé dětství byl skálopevně přesvědčen, že se nedožije dospělosti. Až když mu bylo asi třináct, lékař mu sdělil, že se definitivně uzdravil. Od té doby prý chápe život jako zázrak.