Axolotl roadkill, románový debut mladé autorky Helene Hegemann, si v Německu získal nemalou pozornost. Nejprve už při vydání a později znovu, když se stal zdrojem značné kontroverze a mezi literárními kritiky rozpoutal vášnivou debatu. I přes autorčin věk ovšem to, co někteří považovali za závratný start kariéry, nebylo vlastně ani tak startem. Helene Hegemann se psaní začala věnovat už ve třinácti letech, kdy se po smrti své matky přestěhovala k otci do Berlína. Nejdříve psala internetový blog.
Vyrostla jsem divoká a divoká chci zůstat. Jsou tři v noci a moje utancované tělo sedí v taxíku k smrti ponořené do role oběti. Řidič vypráví o synovi, který se po deseti letech rozešel se ženou, a o vlastní ženě, která mu zahýbá, a o bohu, k němuž má údajně docela dobrý vztah. Proto taky odpouští teploušům, že jsou teplí, protože za to vlastně nemůžou. Mám horečku, problémy s koordinací, v přehřáté krvi jedno promile a už poněkolikáté jsem si domluvila schůzku na místě, kde vládne absolutní opo
Helene Hegemann (nar. 1992) vyrůstala do svých třinácti let v Bochumi. Po smrti matky se přestěhovala k otci do Berlína, který působil jako šéfdramaturg divadelní scény Volskbühne. Helene začala psát. Ve čtrnácti napsala filmový scénář Torpedo, v patnácti první divadelní hru Ariel 15, v sedmnácti román Axolotl Roadkill. Třikrát variace na stejné téma, třikrát totéž autobiografické schéma: děvče, napůl sirotek, vydané všanc drsnému životu v Berlíně.
