Ve Finsku byly pohádky žánrem výhradně pro dospělé, který začal ztrácet na popularitě až s nástupem rozhlasu a televize. Vypravěči i posluchači byli většinou muži, kteří se pohádkami častovali při odpočinku po práci v lese či na poli a podle toho vypadal i jazyk pohádek plný násilných a erotických scén i vulgárních výrazů.
Finské pohádky
Marek E. Světlík (ed.): Finské pohádky I, Mess, Praha, 2011, 332 s.
