MU

Miloš Urban

Tak já rovnou předem řeknu, proč to píšu. Obdivuju naši armádu, přestože vím, že já bych se k ní nikdy nedal. Chybí mi potřebná odvaha a taky mám neurotickou představivost.

Já to sice odsuzuji, to vypouštění kol SUV, ale taky to chápu. Mlaďoši chtějí něco změnit, chtějí být radikální, aspoň občas. Taky jsem to kdysi chtěl. Natřít města nabílo, sypat peníze do Ohře, poněvadž by nemusely být potřeba.

Je těžké psát něco za strašlivé války, ale vzpomínky se snad napsat dají. Myslím si, že všecky vzpomínky jsou relevantní. Jako urboomer budu nerelevantní pro spoustu mladých zářivých lidí, ale s tím jsem srozuměn.

Rozmohl se nám tady… Ne, to není dobrý začátek. V poslední době mě pobavila debata o dokumentu, kde hraje sám sebe študovaný steroidista s kritickým myšlením a velmi schopný diskutér. Já ten film neviděl, ale asi z něj vyplynulo, že třeba pomáhat partnerce s dítětem a v domácnosti tento feminista nedokáže nebo nechce.

„Zaplatíš mi ještě jednu láhev.“ Luskl jsem na Belisara a ten už věděl. Zapálil jsem si malou anglickou dýmku, nacpanou už z domova. Opatrné bafání kašel nespustí.