JZ

Juan Zamora

Radka Třeštíková napsala další čtení (zejména) pro ženy s humoristickými prvky, v němž se však snaží i o vážnější sdělení. Opět ukazuje, že umí čtivě psát, ale ačkoliv je tu mnoho trefného a upřímného, výsledný dojem zůstává rozpačitý.

Videoblogerka Dorota „Noon“ Nováková se rozhodla své diváky poučit o Agatě Christie. Byť povídání trvá sotva tři minuty a týká se jednoho autora popkulturního žánru, může dobře posloužit k obecnějším poznámkám o tom, jak u nás funguje jeden typ referování o knihách.

Nový „poirotovský“ román Sophie Hannah potvrzuje, co už fanoušci slavného literárního detektiva vědí. Vypůjčené postavě autorka vymýšlí příběhy, které se originálům od Agathy Christie podobají jen vnějškově.

Oblíbený žánr retrodetektivek oživil román, který nedávno získal Cenu Jiřího Marka za nejlepší původní detektivku. Pražský holmes v době c. k. monarchie se jmenuje Eliáš Sattler a vyniká mimořádným čichem.

Loňský bestseller Radky Třeštíkové se od jejích dosavadních romancí mírně vzdaluje ke kriminálnímu žánru. I zde jsou ale vztahy důležitější než detektivní zápletka.

Vlastimil Vondruška patří už nejméně deset let k nejčtenějším českým autorům, přičemž za rok dokáže v různých sériích publikovat až šest knih. Msta písecké panny patří do jeho nejpopulárnější série detektivek z doby vrcholného středověku. Jaká je a čím asi tak oslovuje tak početné publikum?

Velký bestseller posledních dvou let je detektivka spíše podprůměrná, která okouzlí jen sváteční čtenářky. Zápletku i způsob vyprávění si půjčuje u lepších autorů a rozuzlení má příliš předvídatelné.

Antologie kriminálních povídek českých spisovatelů ukazuje, že na věci kolem zločinu, smrti či zmizení se dá nahlížet i jinak, než by odpovídalo zažitým stereotypům. Není podstatné, jestli autoři zrovna líčí pocity osamělé matky dětí, nebo pátrání drsného detektiva.

Stará tajuplná vila, která ohrožuje novou nájemnici, tragická smrt při oslavě s přáteli a netradiční závěr. Zdenka Hamerová umí vylíčit děsivou atmosféru a vztahy mezi pozdními třicátníky. Jen se v prvních asi dvou třetinách tohoto jinak podařeného psychothrilleru mělo škrtat.

Dva bývalí spolužáci z Filozofické fakulty si zavzpomínali na svá předlistopadová studentská léta. Napsali o tom jednoduchým stylem, přístupně a čtivě a výsledkem je neambiciózní oddechové čtení. Ale při zobrazení doby věrné a přitom vskutku vtipné.