PP

Pavla Přívozníková

Proč se matka vzdá vlastního dítěte a co vede tu novou k tomu, že je po dvanácti letech zase vrátí? Svěřit dítě někomu bohatšímu v naději, že unikne bídě, bylo v Itálii sedmdesátých let minulého století běžné. Donatella Di Pietrantonio popisuje situaci, kdy se dítěti přesto nedostává toho hlavního: lásku mu ani biologická „venkovská“ matka, ani ta nová „městská“ nedokáže dát.

Po celosvětově úspěšné Geniální přítelkyni si můžeme česky přečíst i prvotinu Eleny Ferrante. Románový svět Tíživé lásky vychází z podobného půdorysu jako slavná tetralogie: Neapol, napjaté partnerské a rodinné vztahy, ženské osudy. Delia se přes všechnu snahu těžko zbavuje osudového vlivu své matky Amalie. Ani jedna nemá snadný život, obě bojují s násilím, strachem, láskou i nenávistí. Ač jde o tematiku v literatuře mnohokrát zpracovanou, nemusí tenhle román sednout každému.

Jako malá perla v moři současné literatury nabízí Morescův kontemplativní text možnost úniku těm, kteří v záplavě severských detektivek či ženské erotiky nechtějí utonout. Lze ho vidět i jako světlo na konci tunelu pro ty, kdo utíkají pryč, kamkoli, daleko od světa, v němž vládnou chytrá elektronická zařízení a káva s mlékem v kelímku.

Román Geniální přítelkyně byl českému čtenáři představen jako „světová senzace“ a „bestseller“. Nejde však o vylhaný marketing: první díl „neapolské tetralogie“ je vskutku uchvacující čtení, zavede vás do světlých chvil i temných hlubin přátelství dvou dívek žijících na neapolském předměstí v 50. letech minulého století. Jakmile v příběhu Lily a Elen otočíte poslední stránku, budete netrpělivě očekávat vydání následujícího dílu. A to i přesto, že se při četbě ani jedinkrát nezasmějete.

Slavný spisovatel přestane psát a nový smysl života najde po jisté době v galerii plné portrétů nahých lidí. V nahotě aktů postupně objevuje pravdu, vidí portrétované zbavené všech masek, předsudků i mylných představ. Tak vypadá výchozí situace románu A. Baricca, známého italského autora, jenž rozhodně nemá nouzi o čtenáře, avšak není právě miláčkem literární kritiky.

Italský spisovatel Paolo Giordano v románu Čerň a stříbro zachycuje na pozadí boje se závažnou nemocí nejen neobvyklý život obyčejného člověka, ale také krizi manželství a zklamané naděje vkládané do ničím nevynikajícího syna. Autor zvolil suchý styl, který se vyhýbá emocím, kniha tak připomíná deníkové zápisky mladého vědce a umožňuje na rovinu mluvit o sobectví v kontrastu s obětavostí či o touze po porozumění a nemožnosti si ho vynutit.

Citlivou sondou do duší dětí a dospívajících nabízejí všechny romány italského autora Niccola Ammanitiho, českému publiku dobře známého z několika českých překladů. Hrdinkou nové knihy je třináctiletá Anna: divoká, odvážná, silná, ale také křehká, rozmarná a citlivá dívka, jež se ocitá v postapokalyptickém světě: píše se rok 2020, všichni dospělí jsou mrtví a ona musí zachránit mladšího bratříčka.