MP

Martin C. Putna

Kollárova Slávy dcera je mrtva. Je snad nejmrtvější ze všech děl, která byla v češtině napsána. Leží jako obludný kadávr, jako bludný balvan v dějinách české kultury. Sice se stále stává, že ji někdo znovu vydá, jako by si mrtvolného puchu nevšiml. Najde se však někdo, kdo ji také doopravdy čte?

VNITŘNÍ DOBRÝ SVĚT VERSUS VNĚJŠÍ ZLÝ SVĚT. V autorově paměti vyvstává tento protiklad ve dvojici názvů „krajina zahrady“ a „zahrada krajiny“. „Krajina zahrady“ – to je krajina, ohraničená zdí zahrady u rodného domu v Děčíně, plného vysoké literární kultury a starožitností, do něhož nesmí televize a vůbec reálněsocialistická realita, ale v němž se zato po večerech starosvětsky předčítá.

Dějiny recepce Oswalda Spenglera v evropském a americkém myšlení jsou velmi obsáhlé. Po všech výše zmíněných autorech, kteří se do spenglerovské diskuse zapojili, i po mnohem větším počtu autorů nezmíněných (Max Weber, Ernst Troeltsch, Georg Lukácz, Theodor Adorno...) stále přibývají nové spenglerovské studie a monografie.

Na začátku monografie Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918 (1998) byla provedena definice fenoménu, který lze v moderní evropské kultuře nazývat „katolickou literaturou“. Nejde o definici literárněteoretickou a estetickou, nýbrž o definici literárněhistorickou, respektive kulturněhistorickou a literárněsociologickou: „Katolická literatura“ je uměleckým a/nebo propagačním sebevýrazem katolického milieu neboli specifického segmentu společnosti...

Sociolog náboženství Alan Wolfe v knize The Transformation of American Religion. How We Actually Live Our Faith (Proměna amerického náboženství. Jak skutečně žijeme svou víru, 2003) na základě rozsáhlého výzkum, prováděného mezi katolíky, protestanty z tradičních církví, návštěvníky „velekostelů“ i Židy...