KK

Kateřina Krištůfková

(1974) vystudovala němčinu a norštinu na FF MU v Brně, pracuje jako překladatelka, redaktorka a korektorka na volné noze. Překládá především z norštiny (E. Loe, J. Nesbø, Anne B. Ragde, J. Ø. Flink). Pravidelně spolupracuje s nakladatelstvími Kniha Zlín, Vakát a Academia. Příležitostně píše články o současné norské literatuře.

Norská autorka Maja Lunde oslovila čtenáře po celém světě natolik, že se v USA pracuje na zfilmování její knihy pro děti i na seriálu na motivy její nejznámější knihy Historie včel. Lunde dokáže ve svých dílech spojit osobní příběhy postav s obecnými otázkami stavu naší planety. Varuje před suchem, nedostatkem vody i vymíráním živočišných druhů, ale současně čtenářům ponechává naději, že je ještě čas věci změnit.

Čtvrtý díl autobiografické série Karla Oveho Knausgårda se nese ve znamení alkoholu a marných pokusů o ztrátu panictví. Otevřená zpověď o mladických chybách a trapasech se dobře čte, ale po jejím skončení v nás příliš mnoho čtenářských zážitků nezbyde, trochu jako v nás stále trochu zůstává pocit hladu po návštěvě fastfoodu.

Třetí díl autobiografického opusu Karla Oveho Knausgårda Můj boj je čtivý a svěže napsaný bildungsromán, v němž autor popisuje své dětství na norském maloměstě po boku despotického otce. Výhodou třetího pokračování je fakt, že ho lze číst bez znalosti předchozích částí.

„Měl jsem plné zuby osamělých kriminalistů, kteří dokážou vyřešit případy v opilosti a úplně na vlastní pěst,“ říká Jørn Lier Horst. Rozhovor s norským spisovatelem a bývalým kriminalistou o tom, proč píše realistické detektivky a proč jeho knihy rád čte i norský ministr spravedlnosti.

Brněnské nakladatelství Jota vydává reedici překladu norského detektivního románu Slepá skvrna Torkila Damhauga. Nakladatelství vrátilo knihu k přepracování oběma překladatelům Miluši Juříčkové a Štěpánu Lichorobiecovi. Ti provedli zásadní revizi svého díla a text přepracovali skutečně důkladně a odpovědně. Odstranili z ní veškeré chyby i neobratnosti, na mnoha místech patrně neprovedli pouhou úpravu původního textu, nýbrž do něj začlenili pasáže přelořené zcela nově. Text je proto nyní plynulý

„Národní divadlo,“ ohlásil nosový a ospalý hlas z reproduktorů, než se dveře tramvaje rozlétly a Dagfinn Torhus vystoupil do syrového, studeného a stále ještě šedivého zimního rána. Vzduch ho štípal do čerstvě oholených tváří a v záři chabého osloského neonového osvětlení viděl, jak mu od úst stoupá pára.

Doktor Proktor tentokrát pátrá po své lásce z mládí Julietě. Aby ji získal, je potřeba prostřednictvím jeho vynálezu, speciální vany fungující jako stroj času, změnit běh dějin, jenže to nebude tak jednoduché, jak to vypadá. Tahle střelená cesta v čase, v prostoru a ve vaně se dětem zalíbí a nudit se u ní nebudou ani dospělí.

Slepá skvrna není „prvotřídní thriller“, jak se píše na zadní straně přebalu, napětí však rozhodně nepostrádá a autor je dokáže čtenáři dobře dávkovat. Kvalita překladu je však zoufalá, v tiráži uvedená překladatelská dvojice Miluše Juříčková a Štěpán Lichorobiec odvedli práci skutečně velice nekvalitní. Prohřešili se proti veškerým zásadám češtiny, na které si lze vzpomenout.

Slepá skvrna není „prvotřídní thriller“, jak se píše na zadní straně přebalu, ale je to dobře napsaná klasická detektivka s výraznou psychologizující linkou. Nepostrádá napětí, které autor dokáže čtenáři dobře dávkovat, a ačkoli je čtenář již několikrát s určitostí přesvědčen, že nalezl vraha, i po odhalení mu autor přichystá ještě dva překvapivé zvraty.

Norský spisovatel Jon Øystein Flink se představuje českému čtenáři románem Sex, smrt a manželství o třicátníkovi, který únavu životem zahání sexuálními dobrodružstvími a posléze se jí snažit s konečnou platností vyřešit sebevraždou v jedné záchodové kabince.

Norský spisovatel Jon Øystein Flink se představuje českému čtenáři románem Sex, smrt a manželství o třicátníkovi, který únavu životem zahání sexuálními dobrodružstvími a posléze se jí snažit s konečnou platností vyřešit sebevraždou v jedné záchodové kabince.

Tore Renberg (*1972 ve Stavangeru) je současný norský prozaik. Vystudoval filozofii a literární vědu na univerzitě v Bergenu, působil jako literární kritik a esejista v řadě norských novin a časopisů. Píše romány, knihy pro děti a také filmové scénáře.

Zase se mi zdá o vodě. Zdá se mi, že voda je nade mnou a ve mně a kolem mě a že plyne a proudí a kape, a já jsem slyšel, že pokud se člověku zdá o vodě, znamená to změnu a pokaždé, když se mi zdá o vodě, myslím si: ksakru, už zase změna...