JP

Jiří Pelán

Bylo to veselé dítě, opravdu moc veselé, nevycházel ze smíchu, jak byl veselý, a měl taky smysl pro humor, moje sestra Elsa například vášnivě ráda vyprávěla anekdoty, znala jich stovky, a on, jen jak ji viděl, hned k ní běžel a volal: teto Elso, řekni vtip!

Je třeba zemříti! Žití, jež pýchy plno/ chce smrti vzdorovat, jí musí podlehnout;/ žár sluncí obrátí ty denní květy v troud,/ čas záhy rozkotá bublinu povětrnou.

Svou první básnickou sbírku O pohybu a nehybnosti Jámy (Du mouvement et de l°immobilité de Douve) vydal Yves Bonnefoy v roce l953. Její originalita byla okamžitě rozpoznána a náležitě oceněna.

Otče Atlante, posílá mě Jupiter, mám tě od něho pozdravovat, a jestli prý tě ta tíha unavuje, mám si ji na pár hodin hodit na záda, tak jak jsem to udělal už si ani nepamatuji před kolika staletími. To aby sis trochu vydechl a maličko si odpočinul...