MA

Michael Alexa

Včely

Michael Alexa
dětská Recenze
70%

Polský „artbook“ věnovaný královnám hmyzí říše vyniká grafickým zpracováním, které přehlušuje i zklamání z mizerně zredigovaného českého textu.

Nová velkoformátová dětská kniha z Polska přichází se zajímavým způsobem, jak mladší čtenáře poučit o světě zvířat, především po grafické stránce však za špičkami žánru pokulhává.

Jedním z polských hostů letošního Světa knihy byl i brilantní esejista, nezaměnitelný prozaik a nezastupitelný překladatel Marek Bieńczyk. Autorovy knihy se neřadí mezi bestsellery. Nabízejí přesto nesmírně kvalitní a v mnohém obohacující a nevšední čtenářský zážitek. V Česku se o tom můžeme přesvědčit prostřednictvím Bieńczykova nejslavnějšího románu, který pod názvem Sanatorium Tworki vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.

Následky cunami uklízeli hasiči, policisté, dobrovolníci a ne-vojáci (jak jinak bychom jim měli říkat, když Japonsko v souladu s poválečnou ústavou nemá armádu?). Dvacet čtyři milionů tun odpadu. A dozajista několik set milionů tun bláta. Ve světě po cunami platila jediná zásada. Uklidit co nejrychleji.

První biografii Honzy Krejcarové-Černé napsala, s obdivuhodnou badatelskou zvídavostí, průrazností a pečlivostí, polská bohemistka. Kniha sestává z množství nesmírně zajímavých chronologicky seřazených údajů, ovšem příběh, který slibuje podtitul, z nich povstává ztěžka.

Typicky polský žánr „literární reportáže“ se vyznačuje spojením bohaté faktografie a jejího umělecky propracovaného literárního ztvárnění. V případě kavkazských reportáží Wojciecha Góreckého se však obě roviny spíše nešťastně míjejí a největší devízou knihy zůstává téma exotického prostředí.

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Mezi hlavní znaky poezie Generace 68 patřila figura „inventáře každodennosti“. Ta v sobě často zahrnovala předměty, zrcadlící politickou situaci: účty, legitimace, noviny, laciné potraviny. Byl pěstován žánr „rozkvétající poémy“ a kritika deformovaného jazyka tehdejších médií. Básně často parodovaly jazykový styl nařízení, předpisů, oznámení, zpráv, dotazníků, rádia, televize, novinových inzerátů atd.

Ukázka z výboru Neviditelné věci, který představuje básnickou tvorbu Zagajewského pomyslného třetího tvůrčího období – první změnu jeho poetiky zapříčinil odchod do pařížského exilu roku 1982, návrat z emigrace do Polska v roce 2002 pak způsobil druhý (i když ne tak radikální) zlom v jeho díle.

Dosud nejobsáhlejší český výbor z žánrově obtížně zařaditelné tvorby Edwarda Stachury, jehož jméno má pro Poláky přídech jakési alternativy básnického kánonu 20. století, patří u nás k nejzajímavějším překladovým knihám z polské literatury z poslední doby.

S dílem Poláka Roberta Rybického (nar. 1976) se čeští čtenáři dosud mohli seznámit v několika časopiseckých příspěvcích a na internetu, vystoupil ale i na několika autorských večerech. Nyní jeho poezie konečně vychází knižně, a to v překladu básníka a překladatele Petra Motýla.

Dvanáct pohádkových příhod vikinga Tappiho a soba Chichotka popisuje život v Šeptajícím lese od podzimu do jara. Největší zbraní obou kamarádů není „palečkovská“ mazanost, ale vědomí, že „opravdové přátelství nepřemůže ani oheň, ani led“, že i ten nejmenší může přispět k celkovému dobru.

Debutová sbírka redaktorky a básnířky Olgy Stehlíkové je především velmi ambiciózní počin. Týdny jsou uspořádány podle určitého koncepčního klíče, který je z textu poměrně složité vyčíst. Básně samotné mají charakter čtenářsky snadno přístupných reflexí životní situace, jindy jsou zase „zdrhovány“ na náročnější texty, stavějící na zvuku a imaginaci.

Letošní Mezinárodní cenu Zbigniewa Herberta získal Ryszard Krynicki (nar. 1946), nakladatel, překladatel (přeložil mj. Paula Celana či Nelly Sachsovou) a především jeden z nejuznávanějších polských básníků současnosti. Počátky jeho tvorby bývají spojovány s tzv. Generací 68, významným opozičním básnickým uskupením.

Kapesní atlas žen, nelítostná „sonda“ do střetu společenské reality současného Polska s individualitami (ženskými), představoval v domovině bezpochyby pozoruhodný a slibný debut, české vydání má ale trochu smůlu. Nezdařilá (či chybějící) redakce obzvláště první ze čtyř povídek a publikace ve stejnou dobu jako jímavější Potvory by mohla knize Sylwie Chutnikové uškodit.