Magdalena Štulcová

Švýcarský spisovatel Ralph Dutli, znalec středověké francouzské literatury i ruské poezie, romanopisec a autor osobitých „malých kulturních dějin“, navštíví letošní Svět knihy, aby představil český překlad svých Zlatých snů, knihy o roli zlata v mýtech a náboženství, v literatuře a umění.

Život na okraji lidské společnosti mladá rakouská autorka Cornelie Travnicek tematizuje v různých podobách ve všech svých románech; tentokrát se zaměřila na děti zneužívané dospělými „pasáky“ ke krádežím – a jejich kruté osudy líčí nebývale křehce, s poetikou dětské fantazie.

Úvodní povídka z knihy Geschichten mit Marianne, za kterou rakouský spisovatel Xaver Bayer získal Rakouskou knižní cenu 2020, je noirové podobenství o vzájemné neproniknutelnosti dvou světů, děním dole na ulici a v horním patře luxusního domu na pěší zóně. Dramatická zkratka a nezúčastněnost pozorovatele dodávají fatální situaci mrazivé vyznění.

Zásluhou Magdaleny Štulcové a nakladatelství Archa právě vychází v pořadí již devátá do češtiny přeložená próza korutanského autora Josefa Winklera, která v roce 2018 aspirovala na Rakouskou knižní cenu. Na dvou stručných ukázkách lze demonstrovat proměnu protagonistova vztahu k otci, který je v jeho dílech navracejícím se tématem.

Ralph Dutli je básník, esejista, prozaik, romanopisec a překladatel. Věnuje se zejména ruské moderní literatuře a středověké francouzské poezii. K jeho nejvýznamnějším literárním dílům patří monografie Osipa Mandelštama, desetisvazkové komentované vydání Mandelštamova díla ve vlastních překladech.

Pohřební vůz vyklouzl jako černé těžké sáně do francouzské letní krajiny, jel přes nejméně nápadný most nad Saumurem rozmarnou krajinou kolem Loiry směrem na sever, z Chinonu zamířil mezi pole řídké pšenice, polehává tu, bledá jako sníh. Rákosí už si nevzpomíná, ani maličké zátoky ani křik vodních ptáků.

„Sednout,“ řekla Inge Lohmarková a třída se posadila. Řekla: „Otevřete si učebnici na straně sedm“ a žáci otevřeli knihy na straně sedm a pak začali s ekosystémy, přírodními zákonitostmi, vazbami a vzájemnými spojitostmi mezi druhy, mezi živými organismy a jejich životním prostředím, s dopadem vlivu společnosti a prostoru.

Naštěstí se Jean Genet nenechal zpopelnit, jinak by se nemohl obracet v hrobě, když... Tenkrát v Maroku, když jsem seděl na jeho náhrobku a ukusoval jsem z čerstvých fialových fíků, střídavě jsem pohlížel na nápis na náhradním náhrobku a vyhlížel ven na moře – jak je známo, původní náhrobní kámen někdo ukradl...

Zvedl se. Pořád ještě trochu otupělý posbíral noviny, vzal si ovoce a vydal se na cestu (kam, to ještě nevěděl, ale někdo už ho napadne), když vtom si všiml, že po štěrkové cestě přichází El Loco, blázen. Ve fantaskním kostýmu – červený přehoz, jiskřivé brnění, kožené sandály a pestrobarevné ozdoby z peří – vypadal, jako by utekl z natáčení nějakého céčkového hollywoodského kýče nebo nemožné telenovely, jaké už po léta zamořují televizi; u turistů ale měl úspěch.

když příbuzní zesnulého bachmaiera, zbožného to muže, jemuž v jinak zdravém těle nemoc rozežrala hrdlo, hledali ve starých kusech jeho nábytku košili co nejvíce ke krku, do níž by tělo mrtvého uložili, narazili na zamčenou truhlu.

Po dvou letech vojenské služby byl Plamen Svetlev hluchý vůči rozkazům, o to pozorněji však naslouchal všemu, co se kde povídalo. Zaslechl, že v Sovětském svazu potřebují spoustu dělníků, hlavně na Sibiři. Slyšel, že práce je tam zatraceně těžká a počasí pod psa.

A tak Mladen v rodném městě rychle ukončil všechny známosti kromě jediné. Jmenovala se Izabela a vykonávala profesi, která byla v přímém rozporu s reálným socialismem, přesto šlo o profesi velice reálnou a zároveň velmi sociální. Izabela byla prostitutkou...