Tragédie 20. století v osudech koně - lipicána.
FW
Frank Westerman
V návaznosti na svou knihu Zvíře, nadzvíře se Frank Westerman vypravil ještě jednou na jedno z míst, kde se děj odehrává: do městečka Lipik ve Slavonii. Jeho reportáž z této cesty tvoří jakýsi epilog jedné z důležitých epizod knihy.
Pošta z Vídně. Ze schránky ve dveřích trčí dopis od Hanse Brabenetze — jeho jméno i adresa jsou napsané tiskacím písmem na zadní straně obálky. Zatímco trhám obálku klíčem, podivuji se dopisu jakožto jevu — svérázný prostředek, který nás pojí s minulostí nebo aspoň s určitou tradicí. V Brabenetzově dopise byla („jak jsem slíbil“) kopie sto let starého rodokmenu.
Tragédie 20. století v osudech koně – lipicána.
Rozporuplné pocity a potřeba pochopit, proč je setkání s vycpaným člověkem tak zneklidňující, nutí vypravěče příběhu vypátrat tajemství El Negra. Kdo vlastně byl, kdo jej vypreparoval a jak se ocitl až ve vitríně muzea v zapadlém katalánském městečku Banyoles?
V knize se prolínají dvě linie: autorovy úvahy o rasismu a jeho pochybnosti o principu i účinnosti rozvojové pomoci. Vše se odvíjí od příběhu vycpaného černocha zvaného prostě El Negro, na kterého Westerman narazil jako student v muzeu provinčního španělském městečka Banyoles v roce 1983.
Je možné zjistit příčinu smrti někoho, kdo je už půldruhého století mrtvý?...
Jsem režisér. Já vybírám postavení kamery. [...] chci vyprávět příběh, který se skutečně stal, ale subjektivně a obrazně.
Zatím největší úspěch zaznamenal Frank Westerman knihou El negro en ik (2004, česky El Negro, Pistorius & Olšanská, 2007), v níž se zamýšlí nad kořeny rasismu i evropského pocitu nadřazenosti, jak se projevuje při poskytování tzv. rozvojové pomoci.
