Otevíráme knihu a spatřujeme svět definovatelný pojmy bezhraničnost, mnohost a otevřenost. Starý kontinent, nám důvěrně známý, a přesto zde, v Darvasiho románu, divoký a neprobádaný, jehož krví pulzující tepny představují hranice státních útvarů, kurií a držav, které stejně rychle jak vznikaly, mohly opět zanikat.

Začněme od počátku, povídá Tarlósi. Žena se potí. Pod nosem má světlé chmýří a na něm se v drobných kapičkách perlí pot. Leskne se i její bílá a holá paže. Je to mladá žena s úzkým obličejem, s jakýmisi bezbarvými vlasy, stočenými do nepovedeného drdolu...