Román Legenda o kejklířích se slzami nás zavádí do doby, kdy bylo Maďarsko pleněno Turky, avšak děj se odehrává střídavě na mnohem širší ploše evropských zemí a v popředí stojí okrajové, pro dějiny nepodstatné postavy, často bizarní figurky se symbolickým charakterem. Setkáváme se zde s kejklíři, vojáky, derviši, liliputány...
LD
László Darvasi
Otevíráme knihu a spatřujeme svět definovatelný pojmy bezhraničnost, mnohost a otevřenost. Starý kontinent, nám důvěrně známý, a přesto zde, v Darvasiho románu, divoký a neprobádaný, jehož krví pulzující tepny představují hranice státních útvarů, kurií a držav, které stejně rychle jak vznikaly, mohly opět zanikat.
Román, který se odehrává v 16. a 17. století, kdy se Uhry nacházely pod tureckou nadvládou. Řada bezvýznamných, často až bizarních postaviček a příběhů, jež na první pohled nic nespojuje ani s dějinami, ani mezi sebou navzájem, ožívá dotekem se slzami kejklířů brázdících silnice časů.
Básník, prozaik, dramatik a publicista László Darvasi (nar. 1962) patří k nejznámějším představitelům střední generace současných maďarských literátů.
Na knižních pultech se objevily povídky současného maďarského spisovatele László Darvasiho, který byl u nás doposud neznámý. Překladatel Milan Navrátil seřadil chronologicky autorovy povídky do útlé, ale působivé sbírky.
Začněme od počátku, povídá Tarlósi. Žena se potí. Pod nosem má světlé chmýří a na něm se v drobných kapičkách perlí pot. Leskne se i její bílá a holá paže. Je to mladá žena s úzkým obličejem, s jakýmisi bezbarvými vlasy, stočenými do nepovedeného drdolu...
