Arnošt Lustig

Korespondence Arnošta Lustiga s přítelem Otou Pavlem a rodinou je doplněna řadou méně známých i neznámých fotografií ze života obou spisovatelů a Lustigovými úvahami na různá témata. Dopisy, které oba velmi rádi psali a dostávali, jsou pro ně svébytný literární útvar, v němž se mimo jiné objevují i zárodky jejich literárních prací a snů.

Příběh by to byl jistě silný, bohužel však trpí mnohomluvností, nepříliš funkčním opakováním řečeného a rozvláčností.

Dlouho jsem váhal, zda mám tady na Staroměstské radnici v Praze mluvit německy. Němčina je jazyk, který Arnošt Lustig slýchal od dozorců v koncentračních táborech. Němčina je jazyk esesmanů, kteří veleli transportům, rozhodovali o mučení, hladu a smrti. „Smrt je mistr z Německa“ říká ve známé básni Todesfuge (Fuga smrti) Paul Celan, židovský, německy píšící básník z Černovic, který přežil.