JF

Jean-Louis Fournier

Od okamžiku, kdy jsme nasedli do chevroletu, opakuje desetiletý Thomas jako pokaždé: „Kam jedeme, tati?“ Nejdřív odpovídám: „Jedeme domů.“ O minutu později stejně bezelstně a bez naléhání opakuje tutéž otázku. Na desáté „Kam jedeme, tati?“ už neodpovím…

Autobiografická kniha Jeana-Louise Fourniera Kam jedeme, tati? byla v roce 2008 oceněna Prix Femina a získala si velkou oblibu u francouzských čtenářů. Autor v ní s nadhledem a humorem (byť někdy velice černým) líčí své strasti a trampoty se dvěma těžce postiženými syny.

Autobiografický příběh spisovatele J.-L. Fourniera o jeho dvou postižených synech získal začátkem listopadu francouzské ocenění Femina. O svých dvou těžce tělesně i duševně postižených synech Fournier veřejně mluví poprvé. Knihu věnuje právě jim, i když ví, že ji nikdy nebudou moci číst.