Vždycky jsem stála někde na okraji. Když jsem začínala psát, byla jsem např. fascinovaná biografiemi mrtvých spisovatelů a napsala jsem o nich román, který se jmenuje Všichni jsme Kafka. To bylo něco neslýchaného. V mé zemi tehdy spisovatelky psaly především o ženách samotných, i z hlediska feminismu apod., ale aby žena psala o mrtvých spisovatelích, to nikdo nechápal. Navíc nejsem členkou žádné literární skupiny, nebo skupinky. Psala jsem jakoby inkognito.
NA
Nuria Amat
Kniha Ať na mne prší život připomíná ze všeho nejvíc deník, rozdělený ne na jednotlivé dny, ale na dějství, a nedá se příliš určit, zda se jedná o příběh, zamyšlení, ironické glosy života nebo sbírku melancholických aforismů. Poezie, próza, možná i kousky divadelní hry, vše je zde zastoupeno a prolíná se v překvapivě kompaktním rytmu.
Její knihy, povětšinou velmi subjektivní, vypovídají leccos o jejím životě a traumatech, s nimiž se prostřednictvím literatury snaží vyrovnat.
