Soubor brilantních esejů nejvýznačnější prozaičky amerického Jihu, v nichž nešetří ironií a sarkasmem, skýtá pohled pod pokličku autorčina řemesla a přístupu k umění, ale funguje i jako manuál pro začínající spisovatele, a řadu jejích postřehů lze chápat ještě obecněji.
FO
Flannery O’Connor
Povídky druhé, posmrtně vydané sbírky slavné americké jižanské autorky ve většině případů variují totéž: rozmíšky ovdovělých rodičů s dospělými dětmi v prostředí venkovských sídel, nejčastěji farem. Také pointy jsou až na dvě výjimky obdobné – drobné naschvály a půtky vyústí v náhlou a nečekanou tragédii.
V předmluvě k druhému vydání Moudré krve Flannery O’Connorová říká i to, že „knihu psala s chutí“, což je od nekompromisní spisovatelky překvapivé cintání si pentle. Román to příliš nepotvrzuje, naopak vykazuje znaky textu, s nímž se autor dlouze potýká a nikdy jej zcela neovládne.
Nemá valný smysl pokoušet se recenzovat knihy, které za desetiletí, po která jsou čteny, už patří k literárnímu kánonu.
