Komická dvojice širokého pana Buřtíka a dlouhého pana Špejličky se díky Zdeňku Svěrákovi zrodila už před desítkami let, ale poslední dobou jsme o nich moc neslyšeli. Konečně se však díky nové útlé knížce hýřící barevností můžeme dočíst o jejich nejnovějším dobrodružství: cestě do Žatce. Dojdou tam, nebo nikoliv? Anebo bude zvídavým čtenářům naznačeno, že i cesta může být cíl?

Divadlo spojované s laskavým humorem je připomínáno nostalgicky, místy až pochmurně. Ovšem nostalgie byla přítomna už v postavě titulního hrdiny, jde tedy o nostalgii na druhou. V každém případě jde o text, v němž jediný z dosud žijících hlavních tvůrců cimrmanovských her bilancuje a loučí se. Fakt konečnosti šaškovsky nezastírá, naopak jej upřímně tematizuje.

V jedné povídce čteme: „Mám velkého ptáka. Jen pro tebe. Volej 603...“ V jiné se zas na třídním srazu mluví o „grupáči“. Tak to vypadá na současnou literaturu... Ale v další povídce pro změnu svítí věta: „Pane, chovejte se slušně a polibte mi prdel.“ A z ní už se dá odvodit, že o současném světě tady vypráví prozaik nepostrádající „starosvětskou“ noblesu.

Uvedení nové knihy Zdeňka Svěráka Pan Buřtík a pan Špejlička na knižní trh vyvolalo ve čtenářích mnoho otázek. Nejdůležitější se přirozeně týká samotné geneze knihy, na kterou upozorňuje na zadní straně i autor.