V rozhovoru pro internetové stránky University of East Anglia Adam Foulds (1974) uvedl, že pokud jde o něj, poezie a próza si nejsou bůhvíjak vzdálené. Rodilý Londýňan se k literární tvorbě dostal nejprve jako básník, zatímco možnosti prozaického vyjádření ho zaujaly teprve v rámci studijního programu tvůrčí psaní na zmíněné univerzitě, který před ním absolvovali například Ian McEwan nebo Kazuo Ishiguro.
AF
Adam Foulds
Román Vířící bludiště britského prozaika a básníka Adama Fouldse patří k těm komorním a jemně konstruovaným prózám, kterým se vyplatí dát čas. Je třeba nechat na sebe nejprve působit atmosféru a křehký poetický jazyk, všímat si nenápadných detailů a pak zase poodstoupit a vnímat literární obraz v jeho celku.
Jedním z hlavních témat Vířícího bludiště je ústup tradiční anglické krajiny industrializaci a lidské touze po zisku. Přesto, anebo právě proto, příroda ve Fouldsově románu vládne určující silou.
Svět se ukazoval zřetelně. Námraza na trávníku, každé jednotlivé stéblo trávy, do jednoho potáhlé krustou krystalků. Pod nohama skřípaly a lámaly se. Došlapoval pevně, každým krokem led drtil a rozpouštěl a zanechával za sebou šlépěje – ohlédl se za nimi – nerostné zeleně, vlhkého malachitu.
