Text se zabývá tématem eucharistie v mezioborovém kontextu: zmíněny jsou vazby s mytickým principem věčného opakování „prasituace” Ježíšovy poslední večeře. Největší důraz je kladen na kontext literární, protože mše, směřující ke klíčovému okamžiku proměnění, nemají žádný vnější efekt než „slovní proměnu“, což je pro spisovatele příležitost ke zdůraznění váhy a významu slova.