Thorvald Steen

Rozhovor s norským spisovatelem Thorvaldem Steenem jde za hranice literatury. Autor otevřeně mluví o své bolestné a překvapivé minulosti, o níž se dozvěděl pravdu teprve před několika lety. Na poli literatury proslul zejména historickými romány, v nich hledá skrytou pravdu, podobně jako ve vlastním osudu, který poznamenala vážná svalová nemoc. „Je to paradox, že spisovatel, který psal o historii světa, neznal svou vlastní,“ přiznává v rozhovoru.

Norský spisovatel Thorvald Steen ve svém románu Velbloudí mraky rozehrává dva příběhy odehrávající se v různých historických dobách. V současnosti potkáváme nepříliš úspěšného norského básníka Erika, který jede do Lisabonu, aby zde našel inspiraci ke své nové básnické sbírce. Zároveň čteme o osudech muslimského vojevůdce Saladina, který ve dvanáctém století bojoval s křesťanskými protivníky a získal vládu nad Jeruzalémem, jejž téměř po sto let ovládali křižáci.

Norský spisovatel Thorvald Steen je autor trvale přítomný v norské veřejné debatě, především v diskursu o otázkách světonázorových, etických, společenských, dlouhodobě kritizuje např. stav evropské psychiatrické péče.

Podíval jsem se na svou pravou ruku. Copak není ruka to poslední, co se hýbe? Držel jsem babičku za ruku, když umírala. Oči měla zavřené, už přestávala dýchat, když jsem pocítil, že mi slabounce tiskne ruku. To bylo to poslední, než umřela. Otočil jsem hlavu ke své levé ruce. Ležela mi po boku. Musím vstát. Jak je to dlouho, co jsem jedl? Na jídlo jsem však neměl ani pomyšlení.

Čtrnáctiletý nadějný skokan na lyžích se musí náhle vyrovnat s vlastní těžkou diagnózou, psychickou nemocí matky i první láskou.