Ve svém druhém románu, za nějž roku 2014 získal Cenu Lipského knižního veletrhu, se bosenský rodák Saša Stanišić plíží letní nocí nevýznamnou východoněmeckou vesnicí, nakukuje do životů místních obyvatel a jen tak mimoděk dokazuje, že právem patří k nejpozoruhodnějším německy píšícím prozaikům své generace.

Letos se renomovaná Cena Lipského knižního veletrhu udělovala již podesáté. Laureáty se stali Saša Stanišić v podkategorii beletrie, Helmut Lethen, oceněný za odbornou publikaci Der Schatten des Fotografen o postavení fotografie v dějinách umění a médií 20. století, a Robin Detje za překlad objemné knihy Europe Central Williama T. Vollmanna z americké angličtiny.

Válka viděná optikou jedné postavy není v dějinách literatury žádná novinka přinejmenším od Tolstého; pokud jde o topos „velké dějiny očima dítěte“, těžko už kdy někdo překoná laťku, kterou stanovil Günter Grass svým Plechovým bubínkem. V těchto základních narativních principech bývá prototypickou vypravěčskou perspektivou popis vnitřního i vnějšího světa, vnitřní monolog. Kdo by však čekal spořádané popisy a záznam skutečnosti, tomu Saša Stanišić připravil dost šokující překvapení.