Se základními autorovými tezemi ohledně neodstranitelnosti a užitečnosti chaosu nezbývá než souhlasit. Některá jeho tvrzení jsou však triviální a jejich interpretace sporné.

„Dámy a pánové, všichni jsme onanovali, a kdo tvrdí, že ne, onanuje dosud!“ těmito slavnými slovy zahájil Sigmund Freud ve Vídni v roce 1889 svou přednášku. Možná se již nestydíme za to, že se v osamění sami pohlavně ukájíme, velký stud ovšem pociťujeme a sami sobě ani koutkem mysli nepřiznáváme, že jsme propadlí iracionalitě a s nadšením, důvěrou a oddaností hledíme k chiméře.

Autor v knize podává svoji diskutabilní evolucionistickou verzi vzniku náboženské víry (prý je produktem „vnitrodruhové agrese“ a „hiearchické struktury lidských společností“), dále rozebírá vztah tradičních náboženství ke spiritualitě, sexualitě, umění a vědě. Největší část knihy je pak věnována projevům iracionální víry v současnosti, původní víra se „nedávno přetransformovala ve víru v národ, svobodu, lidského ducha“.