Autor ukazuje, že i hrdinové mají své stinné stránky, a že se naopak „i v nejbídnějším tvoru občas zatřepetá jiskra lidství“. Je to přístup žádoucí, který by si zasloužili všichni hrdinové i antihrdinové českých dějin. I když by se kvůli němu nemusela nutně stírat – často velmi tenká – hranice mezi oběma skupinami.

Podle autora má ona temná zákoutí, která vylíčil u Z. Nejedlého, i každý z nás. Ale v jistém smyslu citlivými a zranitelnými bytostmi byli i ti největší světoví diktátoři. Nakolik má pravdu Karel Čapek, že všechno pochopit znamená všechno odpustit? Asi zbytečná otázka, ale určitě má cenu se o to alespoň pokoušet, i když to nemůže umenšit míru utrpení, které způsobili. Může to ovšem sloužit pro výstrahu a snad i jako podnět k meditaci nad spletitostmi a hlubinami lidské povahy.

V zahraniční literatuře zaměřené obecněji na výzkum komunismu se jméno Zdeňka Nejedlého mihne jen výjimečně. Tuzemská literatura, jež reflektuje jeho osobnost, je naopak velmi početná. Její podrobné zhodnocení by vydalo na celou novou publikaci. Vedle reálného života Zdeňka Nejedlého se odvíjel jeho „druhý život“, vytvářený jeho stoupenci a oponenty, a postupně pak i historiky a zájemci o dějiny. Vypovídá často spíše o nich a o době, v níž žili, než o něm.