Vlnasova kniha je psána se sympatickým odstupem, ale zároveň bez intelektuálské nadřazenosti nad pověrčivostí či domnělou omezeností lidí minulých dob. Nepojednává přitom jen o světci, kterého sice dnešní Češi v drtivé většině neuctívají, ale jeho sochou se úspěšně chlubí třeba na světové výstavě v Číně. Je i sondou do české mentality, zvláště do zákoutí, která dnes zůstávají skrytá či potlačovaná.