Slova z anotace, že Pacner „objevil poutavé příběhy 20. století, kterým historici nevěnovali zatím pozornost“, jsou přehnaná. Ve skutečnosti se autor odvolává právě na zjištění profesionálních historiků. Nemůžeme mu ale upřít, že jejich zjištění převypravuje čtivě. Celkově jeho texty působí živě, většinou přesvědčivě a nestojí za nimi laciná senzacechtivost, ale snaha o skutečné poučení.

Jde o knihu jistě záslužnou, ale vzhledem k ústřednímu tématu konfliktu „zlých“ komunistů a „hodných“ vědců vyznívá trochu černobíle. Je také škoda, že se Pacner nesnaží dílo (a „vědecký světový názor“) svých oblíbenců alespoň trochu problematizovat.