Michael Žantovský

Když společnost ze svých polistopadových iluzí povyrostla, Havlův obraz se zkomplikoval – a v původní statické podobě vítěze přestal stačit prostě proto, že i Havel sám žil dál reálný život. Přestal být jen úspěšným, stal se zajímavějším. Žantovský však jako by trval na vnějškové fascinaci politikem, jemuž ve světě všichni otevírají dveře.

Leckomu kniha může připadat příliš patetická a málo invenční. Žijeme však v době, kdy se někteří naši politici snaží o změnu zahraničněpolitického kurzu, kterým Havel naši zemi nasměroval. Za takové situace je dobře, že vycházejí knihy poctivě oceňující Havlův význam a zdůrazňující – vedle jeho slabin a nedostatků – i zásluhy.

Na domácí frontě bylo pro prezidenta paradoxně daleko těžší být slyšen. Když příležitostně vyjádřil – třebas velice mírně – nějaký názor, který nebyl zcela v souladu s názorem vlády, pobouření poslanci a vládě nakloněné sdělovací prostředky mu nepříliš jemně připomínali, že zastává svou funkci díky blahovůli parlamentu, který může snadno změnit mínění.