Svérázné zapojení výrazů z různých jazykových vrstev a hrůzy války podané bez přetvářky a navíc dítětem, které o nich vypráví stejným způsobem, jako by hovořilo o šarvátkách se spolužáky ve škole, jsou tak nejpůsobivějším rysem knihy a zároveň i velkou výzvou pro překladatele.
AK
Ahmadou Kourouma
Můj otec byl lovec. Ale vychoval mě strýc. U Malinků, což je etnikum, k němuž patřím, když máš jednoho syna, tak ho dáš vychovat k příbuzným. Jestli si ho chce vzít strýc, tak si ho vezme. Starší bratr mého otce si mě vzal...
Šli jsme (my, to znamená kulhavý bandita, rozmnožovatel bankovek a muslimský fetišér, a já, Birahima, dítě ulice bez bázně a hany, the small-soldier) k jihu, když jsme potkali našeho přítele Sekoua, jak jde s balíkem na hlavě naopak z jihu na sever...
Díky Birahimově bezprostřednímu, naivnímu a často cynickému vyprávění si odnesete též pocit zmaru a bezmoci nad tím, že se s tím nedá nic dělat, že váš život je vlastně faforo!...
Ahmadou Kourouma pochází z Pobřeží Slonoviny, proslavil se zejména románem Allah nemusí (2000).
