Jiří Dynka

Jiří Dynka je svébytný básník, jehož dílo má svůj pozvolný vývoj. Ve své desáté sbírce s názvem Matka měla ráda třešně se ohlíží za vším, „co bylo“, nečekejme však žádný žalozpěv. Nadále u něj nacházíme prvky erotismu, tematizování stárnutí a smrti, ale i vypořádávání se s rolí syna, otce, manžela i dědečka.

Jiří Dynka, stálice současné české poezie, minulý rok vydal jubilejní desátou básnickou knihu, jejíž název Pomor je pro něj typicky interpretačně otevřený. Sbírka se vyžívá ve formální hravosti, která ovšem už není tolik výrazná jako v autorově rané tvorbě (např. Minimální okolí mrazícího boxu). Luhačovický rodák si za svůj počin letos vysloužil společně s Danielem Hradeckým (Přibližování dřeva) a Ewaldem Murrerem (Noční četba) nominaci na Literu v kategorii poezie.

Jiří Dynka jako by chodil po kavárnách, které tvoří jádro „pražské kavárny“, se seznamem toho, co má slušný člověk činit, a zároveň jakýchsi standardů, které by měl takový podnik plnit. A inventář včetně evidence a Dynkových komentářů je počinem se zcela ojedinělou poetikou.