Čtenář jediného románu slavné básnířky si dodnes odnese nevšední zážitek díky dojmu z plynutí děje, který prýští ve slovech tak, jako by nad ním autorka neměla moc, díky tomu, jak se Sylvia Plathová úspěšně vyhnula narativní šablonovitosti, ale i díky černému humoru. Na mysl se vkrádají srovnání se J. D. Salingerem i Virginií Woolfovou.

Během několika měsíců, které uplynuly od rozchodu s Hughesem do jejího skonu, napsala obrovské množství básní, které později vytvořily základ její nejslavnější sbírky Ariel (1965), jež vyšla v roce 1984 v Mladé Frontě v kongeniálním překladu Jan Zábrany; řadu básní z této sbírky zhudebnila v devadesátých letech slovenská skupina Tornádo Lue.

Americká básnířka Sylvia Plathová patří k těm postavám literární historie, jejichž životní osud poněkud zastínil samotné dílo. Její bouřlivé manželství s anglickým básníkem Tedem Hughesem, po jehož krachu ukončila Plathová svůj život sebevraždou, patří k nejslavnějším vztahům v dějinách písemnictví a většímu čtenářskému zájmu než sbírky poezie se těší autobiografická próza Pod skleněným zvonem, ve které Plathová popisuje své deprese.