Dívá se mi do očí. Ani sebenepatrnější záblesk studu. Usměje se a odchází, nevím kam. Od toho dne myslím na Marisu Bottonovou. Prostě jen tak. Ale stejně. Jak vidíš, stačí docela nic, aby si člověk napustil svou lázeň euforie. Nech to být, nesbírej drobečky, Dacimientová to zamete. Jeden nemůže nenadrobit, když se cpe touhle roládou.

Přestože čteme příběh, o jehož konci už máme nějaké tušení, nijak zvlášť nám to nevadí. Reza přikládá velkou váhu popisům, které jen pomáhají dokreslit jednotlivé situace. Pohrává si s emocemi, zpomaluje tempo svými úvahami, vše prokládá shrnutím Sarkozyho komentářů, střídavě text protkává dialogy.