Je to tak trochu meditace a snaha o znovunalezení cesty k člověku a společenství, trochu vzpomínka, snad i nostalgie a povzdech nad současným i minulým světem. A možná že to má i něco z modlitby. A taky z juda…

Dopoledne pracovat, odpoledne číst. Krávy. Zahrada. Rodina. Knihy. Vzpomínky. Boty, paznehty, již osmá sbírka moravského básníka Zdeňka Volfa, která vyšla krátce před jeho pětašedesátými narozeninami, je další – hodnotnou – položkou v dlouhém seznamu básnických zaznamenání ticha.