Anonymita a zaměnitelnost. Základní znaky, které spojují nové povídky Jana Vozky. Nezáleží v nich na pojmenování postav. Charaktery reprezentují jen snadno zapomenutelná písmena, za něž si čtenář může dosadit kohokoli.
Ve své nejnovější sbírce používá básník Jan Vozka úsporný, civilní jazyk a variuje známé motivy. Zavedené schéma se ale nebojí nabourat občasnými nenadálými výkřiky. Výsledkem je poezie, která opakovaně dokazuje nevyčerpatelnost zobrazování všedních dní.
