Komunikace s vědci má mnohá úskalí: někteří odborníci popularizační knihy nevydávají vůbec a s novináři nekomunikují, jiní zase publikují až přehnaně často a vyjadřují se ke všemu, nač jsou tázáni. První soustavná česká kniha o komunikaci vědy hledá mezi těmito extrémy zlatou střední cestu. V některých oblastech je velmi podrobná, jiné problémy opatrně obchází.

Papuánci si stavějí domy v korunách stromů, zatímco grónští Inuité odolávají mrazům v iglú a týpí. V Laosu si pochutnávají na kaši z grilovaných žab, na vietnamském trhu jsou zase k vidění uzené psí hlavy. Afričtí Šonové znají 200 výrazů pro různé typy chůze a v jazyce rotokas na Šalamounových ostrovech si vystačí s pouhými 11 hláskami. V čem jsme jiní a zároveň stejní, prozrazují Dějiny lidí.