Kniha rozhovorů polské novinářky Izy Chruślińské s Oksanou Zabužko vyšla v roce 2013 polsky, o rok později ve zpětném překladu ukrajinsky. Oksana Zabužko je ikonou současné ukrajinské literatury, těžiště její práce je rozděleno mezi poezii, esejistiku, beletristiku a literární vědu. Zabužko žije Ukrajinou, a tak se kniha stává průvodcem po ukrajinské kultuře, literární historii a neustálém boji za samostatnost.

Kniha rozhovorů polské novinářky Izy Chruslinské a Oksany Zabužko vyšla v roce 2013 polsky, o rok později ve zpětném překladu ukrajinsky. Oksana Zabužko je ikonou současné ukrajinské literatury, těžiště její práce je rozděleno mezi poezii, esejistiku, beletristiku a literární vědu. Zabužko žije Ukrajinou, a tak se kniha stává průvodcem po ukrajinské kultuře, literární historii a neustálém boji této země za samostatnost.

Letošní cenu Angelus, která je od roku 2006 určena knihám středoevropských autorů, jež vyšly v uplynulém roce, získala ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužko za svůj poslední román Muzeum opuštěných tajemství (v českém překladu vyšel letos).

Poslední román ukrajinské spisovatelky Oksany Zabužko vyvolal velké ohlasy jak na Ukrajině, tak v Německu, kde vyšel krátce po ukrajinském vydání. Muzeum opuštěných tajemství lze nazvat „románem o paměti“; historické, kolektivní, rodinné, individuální… Jedná se o nejlepší ukrajinský román za posledních 20 let.

Román či románová kronika, jak je tato opravdu úctyhodná kniha nejvýznamnější současné ukrajinské autorky kritiky často označována, představuje to nejlepší, co se za dobu od vyhlášení ukrajinské nezávislosti urodilo na poli ukrajinské literatury.

Prozatím poslední kniha nejznámější současné ukrajinské autorky Oksany Zabužko přináší dvě novely. První je Kniha butťa. Hlava četverta, autorčin prozaický debut, který vyšel roku 1989 v charkovském časopise Prapor (nyní Berezil). A druhou je českému čtenáři známá Mimozemšťanka, novela, která vyšla v povídkové knize Sestro, sestro.

Ukrajinská autorka tohoto díla, Oksana Zabužko, dosti již uznávaná jako postmoderní básnířka i ve světě, se zbytečně - byť s ironickou hyperbolou - obává, že její text vzbudí i po ohlasu, který tak barvitě a trochu sebestředně líčí v úvodu, represivní pozornost politických míst...