Malý princ dvakrát jinak, a přec stejně
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ

Malý princ dvakrát jinak, a přec stejně

Dostalo se mi nelehkého úkolu: porovnat dva překlady Exupéryho Malého prince (Zdeňka Stavinohová pro Albatros, Martin Sasák pro Ottovo nakladatelství) a zjistit, zda ten druhý není opsaný z toho prvního.

Na první pohled opsaný je. Jedna věc však je to vědět, druhá to prokázat. Když dlouho pracujete s překladovými texty, jednoduše víte, že taková shoda je nemožná, a poznáte neomylně text, který vznikl jen maskovací redakční úpravou. Stejně tak amazonský Indián pozná jaguára od divoké kočky, i když zahlédne jen špičku ucha. Ocitne-li se však před nutností vysvětlit cizinci, jak to dělá, je v rozpacích.
Proto i moje situace se podobala situaci badatelů usilujících prokázat nepravost RKZ: šlo o to, najít důkaz nezvratný, důkaz pro každého. Ačkoli na rozdíl od nich mám jen samotný rozbor textu a nemohu se opřít o chemii ani paleografii, myslím, že jsem nakonec požadovaný důkaz našel. To ale až na konec, nejprve důkazy nepřímé a podpůrné.

1. Technické drobnosti: Oba překlady řeší identicky například trojtečky: „Víš…, když…“ Většina překladatelů je toho názoru, že trojtečka nahrazuje další interpunkci a čárku ani středník za ní nepíšeme. Z. Stavinohová zvolila varianty s čárkami za trojtečkou a M. Sasák je má též. Když se to spojí s dalšími podobnými rysy (řazení uvozovek, odstavec mezi dvojtečkou a přímou řečí a podobně), je shoda až podezřelá.

2. Méně frekventovaná adjektiva: překlad je potácení se labyrintem, kde možností k odbočení je nespočet. Okno přeloží každý jako okno, ale jsou slova, kde možností je mnoho. Především hodnotící a jiná adjektiva: frapantní shoda v řešeních („teskný život“, „chabými lstmi“, „majestátní trůn“, „vševládný“ jako překlad francouzského „universel“ a mnoho dalších) je do očí bijící.

3. „Odvážná“ překladatelská řešení: Oba texty řeší slovo „champignon“ (houba) konkrétnějším „pýchavka“. Podobných shod jsou desítky a plagiát prozrazují.

4. „Rezidua“ po redakci: Sasákův „překlad“ je jen redakcí Stavinohové, ale ne důslednou. Škrtá, nahrazuje či doplňuje v malém, ale celkovou strukturu vět a souvětí většinou ponechává. Přitom právě ta se v paralelních překladech liší nejvíc. Navíc si padělatel nevidí na nos a bůh ví, jestli měl k ruce originál. Například na straně 28 je u pí Stavinohové dialog:
„I květiny, které mají trny?“ / „Ano, i květiny, které mají trny.“ Ačkoli je v originálu důsledně opakována tatáž struktura otázky i odpovědi, Sasák mění první větu na „I květiny s trny?“, ale druhou omylem nechá stejnou jako u Stavinohové, ač v originálu by musel vidět, že obě repliky jsou téměř stejné. Jednoznačný důkaz to není, ale podobných podezřelých shod je mnoho.

A teď k jednoznačným důkazům. Vyšel jsem z teorie, že jednoznačný důkaz plagiátu získám, jestliže v původním překladu Zdeňky Stavinohové najdu chybu, nebo aspoň drobnou odchylku, kterou „překladatel“ Sasák opakuje. Není to moc kolegiální, ale zato spolehlivé, a kromě toho víme, že dobrý překladatel není ten, kdo nedělá žádné chyby: na to, aby žádné nedělal, je literární překlad příliš zapeklitá potvora. Našel jsem dvě výmluvné pasáže.

I. „Svorník“. Překladatelé bývají humanitně vzdělaní a ve věcech technických chybují. Vypravěč opravuje v poušti letadlo a vzteká se v sedmé kapitole na „příliš utažený svorník motoru“. Což zní pěkně, ale francouzské „boulon“ znamená „šroub s matkou“. Svorník není totéž. Není to tak docela chyba, protože „svorník“ lze brát i neterminologicky, jako výraz pro jakoukoli mechanickou část, která něco spojuje s něčím. Nicméně posun to je, na slovo „boulon“ jsem nenašel slovník, který by nabízel řešení „svorník“. Proto dedukuji, že pravděpodobnost shody je tu mikroskopická, ne-li nanoskopická.

II. „Nazdařbůh“. Na téže dvoustraně jako svorník se nachází evidentní přehlédnutí. Francouzi nepoužívají náš systém uvozovek, ale jen na začátek odstavce s promluvou položí divis (krátkou pomlčku) a hotovo. To je praktické, ale ošidné. Někdy nevíte, co je součást repliky a co je komentář vypravěče.
Na straně 29 překladu Zdeňky Stavinohové je tento odstavec (sledujte dobře sled uvozovek): „Ale kdepak! Já nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“ Když se však podíváme do originálu, vidíme, že „J’ai répondu n’importe quoi“ není komentář, ale součást repliky. Odstavec má tedy správně znít takto:
„Ale kdepak! Já nic nemyslím! Jen tak jsem to plácnul. Myslím na vážné věci.“
Pokud by došlo na soudní řešení kauzy, myslím, že toto drobné a odpustitelné přehlédnutí by mohlo mít cenu když ne zlata, tak několika tisícovek, protože dokazuje, že Martin Sasák knihu nepřeložil, leč opsal. Doslovně, i s tímto omylem. Pravděpodobnost, že by se jej na stejném místě dopustil v identické formulaci, je menší, než že půjdete po Václavském náměstí se zmrzlinou v ruce a přesně v 16 hodin, 34 minut a 20 vteřin vám kornout vyrazí z dlaně meteorit ve tvaru maltézského kříže. QED.

Dovolím si ještě doplnit několik drobných, leč nepříjemných skutečností, jež mi sdělil Ondřej Muller, šéfredaktor Albatrosu. V knize vydané Ottovým nakladatelstvím jsou kradené i obrázky (mimochodem barevně velmi pokažené, a bodejť by ne, když se nereprodukovaly z CD-ROMů řádné zakoupených od majitele práv), jež nakladatel neměl právo použít. Dále a především: Albatros si neustálými prodlužujícími dodatky ke smlouvě pojišťuje překlad Zdeňky Stavinohové, takže právo jej publikovat nemá nikdo jiný, a to kontinuálně od roku vzniku překladu až podnes. Z toho plyne, že účelem plagiátu nebylo jen ušetřit pár tisíc za překlad (Malý princ má jen asi tři archy textu), ale především umožnit vůbec celý kšeft s touto knihou (již naši kulturní knihkupci, ač věděli, že jde o plagiát, vesele dodnes prodávají tolik, že se díky pirátstvím dosažené dumpingové ceně dostala na žebříčky nejprodávanějších dětských knih), kšeft, který by jinak nebyl možný.

Ve smutně dlouhé řadě prohřešků Ottova nakladatelství tak přibývá další kapitolka, zvláště vypečená v kombinaci s naivně-roztomilým poselstvím lásky, které je podstatou této slavné dětské knihy.

25. dubna 2005
Richard Podaný

Pozn.:
Text Sasákova překladu je možné číst i na internetu, na stránce http://ocr.jinak.cz.

Zajímavé zjištění nás čeká na stránkách Badatel.cz, kde stojí: "Malý princ Antoine de Saint - Exupéry Malý princ není jen nějakou pohádkou pro malé děti, jak by jste se mohli domnívat při pohledu na ilustrace a velkými písmeny psaný text knihy, kterou u nás vydalo OTTOVO nakladatelství v roce 1998. Je to příběh, který by si měli přečíst všichni, malí i velcí. Teď máte příležitost se s tímto příběhem seznámit i na stránkách Internetu na www.vrana.cz/princ/." Po kliknutí na uvedený odkaz se ovšem načte text, kde je uvedeno: "Napsal Antoine de Saint-Exupéry, 1946 - Přeložila Zdeňka Stavinohová, 1972 - Ilustroval Antoine de Saint-Exupéry, 1946 - Vydal Albatros, 1989 - Přepsal Jakub Vrána, 1997" !

Text poznámky: Jovanka Šotolová

 

 

Kritika překladu

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Zdeňka Stavinohová, 11. vydání v Albatrosu, Albatros, 2002

Zařazení článku:

literární věda

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

František,

Souhlasím s paní Jiřinou. Kapitola XXI je stěžejní. Dnes jsem měl v ruce 4 vydání knížky o tom človíčkovi z hvězd, a jelikož znám překlad paní Stavinohové (není snad poetičtějšího a krásnějšího), bylo to strašné...
Bohužel nikde nemohu sehnat standardní vydání s překladem paní Stavinohové...

Oto Horák,

Neumím bohužel francouzsky, takže nemohu posuzovat jednotlivé překlady, co kdo od koho opsal (i když argumentace Richarda Podaného je přesvědčivá). Pro mne stojí otázka ještě jinak, obecněji položená. Proč překládat znovu knihy, jejichž překlad do češtiny nezastaral, stále se dobře, hladce čte, je zřejmě věrný, v zásadě odpovídající originálu (soudím, že překlad Zdeňky Stavinohové tyto podmínky splňuje). Není to zbytečný luxus? A příležitost pro podvodníky? Ať už si říkají "překladatelé" nebo "nakladatelé"?

JoeHahn,

Dneska jsem zjistila, že překladů Malého prince je hned několik, a tak jsem na síti hledala, který překlad by byl ten nejlepší, ale to jsem nenašla. Myslíte tedy, že Stavinohová je ten základní kámen?

Jiřina,

Ten pan Vrána, který celý překlad nelegálně zveřejnil na své stránce vrana.cz, je velmi známá postava české programátorské scény. Tohoto času v USA, pracuje u společnosti Google.

Divím se, že má takovéto věci zapotřebí. Možná jen nechápu podstatu autorských práv překladu. Myslím, že mu postačí napsat mail a hned to stáhne.

Andrea Paříková,

Velmi se omlouvám fanouškům pana Podaného, ale stejně tak jsem se rozčílila, když jsem minulý týden koupila knihu Malého pronce v překladu pana Podaného.Mám ji doma od Z. Staninohové, znám ji téměř nazpamět a některé obraty pana Podaného mě opravdu velmi rozčílily. V kapitole XXI,mé nejoblíbenější zaměnil např. Znamená to vytvořit pouta…"
"Vytvořit pouta?" Slovo pouta za slovo vztah nebo "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
"Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.Tohle přeložil velmi stroze a nesrdečně, ale co mě naštvalo nejvíc "A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
"A pro ten čas, který jsem své růži věnoval…," řekl malý princ, aby si to zapamatoval.Vyměnil slovo věnoval za promarnil. K tomu snad není co dodat. Pan Podaný je výborný překladatel třeba komiksů, ale Malý princ se mu opravdu nepovedl.

Vít Kremlička,

to je na chození kanály...

martina,

velmi dobre napisany clanok. Dobre som sa pobavila. Je pekne, ze sa niekto zaobera porovnavanim prekladov - aspon v Cechach.

Růžena Ostrá,

Ukradení překladu Z. Stavinohové:
Skutečný překladatel takovou špinavost neudělá.

Alzbeta Janouchova,

Znalosti,odbornost a kultivovanost projevu Richarda Podaneho na me udelaly hluboky dojem. Jeho clanek me presvedcil o tom, ze kvalita prekladatelstvi v Cechach je zarucena. Sve pokusy zatim odrocim...

anna ,

Dal nekdo vedet majitelum prav o tomto plagiatu? Kdo vlastni prava k illustracim?