K radosti zainteresovaných diváků je divadelní sezona 2005/6 na hry norských dramatiků poměrně bohatá. Vliv na tento stav má jistě také blížící se sté výročí úmrtí Henrika Ibsena, na které dramaturgové českých a moravských scén doufejme nezapomenou.

Nora v brněnském Divadla v 7 a půl měla sice premiéru už v roce 2004, ale díky popularitě, kterou si postupně získala, se stále drží na repertoáru. V pojetí režiséra Jana Antonína Pitínského jsou hlavní hrdinové Nora a Helmer tak trochu přerostlými dětmi. Celý osvobozovací proces, kterým Nora prochází, je tak jakousi krutou dětskou hrou plnou masek a převleků. Inscenace získala třetí cenu v anketě Divadelních novin Inscenace roku a její záznam pořídila Česká televize.

Pitínský se k Ibsenovi znovu vrátil v loňské sezóně, kdy na scéně Národního divadla v Brně uvedl méně známé (a u nás minimálně uváděné) drama Rosmersholm. Vztah bývalého pastora Rosmera a jeho schovanky Rebeky ukrývá pozvolna odhalované tajemství. Hru považovanou za typický příklad analytického dramatu (vše podstatné se odehrálo dávno před zvednutím opony) ozvláštňuje v brněnském provedení příjemně civilní výkon slovenského herce Martina Huby.

Potřetí se J. A. Pitínský setkává s Ibsenem právě v těchto týdnech, kdy v brněnském studiu Českého rozhlasu připravuje Ibsenův epilog Když my z mrtvých procitáme. Vysílání této inscenace můžeme očekávat v průběhu podzimu.

Pražské Divadlo v Dlouhé uvedlo 14. září premiéru Divoké kachny v režii Jana Nebeského. Také Nebeský se k Ibsenovi vrací už poněkolikáté (tři inscenace Přízraků, dvě uvedení Johna Gabriela Borkmana a jedno představení Stavitele Solnesse). Nebeského eklektický režijní styl plný postmoderních schválností a naturalistických scén může diváka očekávajícího úctu ke klasikovi pobouřit, rozzuřit či dokonce donutit odejít z divadla. Nutno říct, že karikující nadsázka charakteristická pro Nebeského rukopis má jednu zvláštní přednost – charaktery postav díky ní vynikají s ostrostí, která dává dramatu novou dimenzi.

Městské divadlo v Mladé Boleslavi uvedlo 9. září odloženou premiéru Peera Gynta v režii Rudolfa Felzmanna. Boleslavští dali přednost líbivému ale z překladatelského hlediska spornému překladu Bohumila Mathesia. Věčný tulák tentokrát v kůži Petra Halíčka vstoupil na česká jeviště už po sedmnácté. Můžeme mu jen přát, aby se na něm zabydlel tak dokonale jako kdysi Jiří Langmajer v Divadle pod Palmovkou, kde se Peer Gynt hrál rovných deset let.

Norské divadlo není jenom Ibsen
Norské divadlo ale není pouze Ibsen, jak optimisticky hlásají propagační materiály norského ministerstva zahraniční. Toto tvrzení podporuje ostravské Divadlo Petra Bezruče, které na skandinávskou dramatiku zdá se drží, soudě podle nedávno uvedené inscenace Chaos je sousedem Boha švédského dramatika Larse Noréna. 25. listopadu uvedou v Ostravě dvě hry (Syn a Zima) současného norského autora Jona Fosseho, který klasika Ibsena v počtu her i frekvenci jejich uvádění doma i ve světě rychle dohání. Dva minimalistické texty s tématem setkávání bude režírovat J. A. Pitínský.

Jistou stálicí na českých scénách je hra dramatika norského původu píšícího ovšem anglicky Juliana Garnera Černí býci, která bývá uváděna také pod názvem Probouzení. Štafetu od Západočeského divadla Cheb, které hru uvedlo v loňské sezóně, přebralo tentokrát divadlo pražské konzervatoře (DIK) hrající na scéně Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Hra o mentálně retardovaném vězni, který se stane součástí socializačního pokusu, vyžaduje silnější nervy, což je ovšem pro skandinávské hry posledních dvaceti let více než typické.

Jediná norská komedie Elling a Kjell Bjarne aneb chvála bláznovství je k vidění v Divadle Kalich v Praze. Hra je ve skutečnosti dramatizací románové trilogie spisovatele Ingvara Ambjørnsena. Svérázné příběhy dvou mentálně retardovaných chlapíků zpopularizoval především film Elling (režie Petter Næss, 2001), který se promítal také u nás na jednom z předešlých ročníků Febiofestu. Dny se krátí, blíží se dlouhá a tuhá zima. Je čas se na ni připravit. Nejlépe v teple divadelních sálů...

Program jednotlivých divadel (a ČRo) zmíněných v článku lze najít na webových stránkách:
http://www.7apul.cz/
http://www.ndbrno.cz/
http://www.divadlo.cz/mdmb/
http://www.divadlovdlouhe.cz/
http://www.bezruci.cz/
http://kalich.cz/
http://www.rozhlas.cz/vltava/portal/