František Kalenda (nar. 1990), spisovatel, publicista a překladatel, stihl ve svých šestadvaceti letech vydat již dva historické romány – v roce 2011 debutoval historickou detektivkou Despota a za román Ordál, který vyšel o rok později, byl nominován na Cenu Jiřího Ortena pro nejvýraznější spisovatele do třiceti let. Na svém dnes již nepoužívaném blogu zveřejňoval během roku 2012 pohádku na pokračování pro zlobivé děti, jež má i svou rozhlasovou verzi. Dobrodružný příběh, ve kterém figuruje také pes a kocour, vždy uvedl vtipným fejetonem o vlastní rodině a zvířeně, jež byla fikčním zvířecím hrdinům inspirací. Nedávno vyšlo vyprávění ze středověku knižně pod lákavým názvem Pes, kocour a sirotek.

Kniha není pro strašpytle a není radno ji číst před spaním. Krvavý příběh začíná zradou a hromadnou vraždou, další kapitoly pak směřují k jejímu osvětlení. O život jde dvanáctiletému Martinovi, který přišel o rodiče a ujal se ho řád johanitů. V jejich komendě v Mailbergu u jihomoravské hranice se objeví dva cizinci, bratři, a spustí hlavní dějovou linku knihy, chlapcův útěk a cestu do Konstantinopole, plnou úkladů o jeho život. Smrt tady není žádným tabu, je přiznanou součástí života. Otázka, která visí nad příběhem a udržuje ho v chodu, zní: proč chlapci kdosi usiluje o život? A Kalendovi se celkem daří držet čtenáře v napětí až do konce. Ač mnohé tušíme, rádi se necháme strhnout. Na konci se pak jednotlivé indicie přetaví v celistvý a jednoduchý (ve smyslu jedné dějové linie) příběh krevní msty, který vystihuje středověkou mentalitu, a odkryje se role jednotlivých postav.

Pro mnohé je středověk roven době, ve které se odehrávají pohádky a možné je cokoliv, zvířata mluví a lidé jim mohou rozumět, pokud snědí třeba kousek hada. A tak nepřekvapí ani nepohorší, že Martin rozumí řeči zvířat. Tento motiv navíc dodává románu humorný prvek. Zvířata jsou nedílnou součástí výpravy, jak avizuje už sám název knihy. Vypravěčem dobrodružného příběhu je pes Leon se lví krví, věrný chlapcův společník. Zarážející je, že vypráví zaujatě i události, u kterých nebyl přítomen – zejména když se část výpravy octne v zajetí falešného johanity v Konstantinopoli a on uteče a spřádá záchrannou akci. Chlapcovými stálými společníky jsou také malý bojovný kocour Róza a jeho panička Soňa, dcera loupeživého vladyky, která si myslí, že Róza je kočka – mimochodem dívčí postava občas působí, že je tam jen kvůli tomu, aby v knize mohl být i kocour, jehož bojovné a vychloubačné hlášky jsou i přes bolestivé dopady pro protivníka nejvtipnějším komponentem. Úsměvná je také zamilovanost a bojácnost dalšího člena výpravy, vysloužilého koně Lancelota.

Autor zdařile ukazuje, že postavy ze středověku nemusí být vykresleny jen jako ploché černobílé charaktery. Z chudého sirotka je šlechtic, naopak ze šlechtice se stane loupežník a hrdlořez se kaje a chce napravovat své bývalé kolegy. Působivě je popsána dvojice bratrů, která chlapci usiluje o život, zejména to, jak působí na ostatní; smrt a strach, který šíří, se line celou knihou a má silný vliv i na čtenáře.

Kalenda ukazuje středověk v celé jeho lákavé a nebezpečné kráse – křesťanství, rytíře, loupežníky, hrdlořezy, černou magii. Vyprávění se odehrává na cestě – i po vodním toku Dunaje – a pojme velký kus tehdejšího světa od Olomouce až po Konstantinopol. K středověkým cestopisům poukazuje též podnázev knihy: Putování podivuhodné trojice skoro až na konec světa. Sumu beletristicky vylíčených faktů doplňují občasné edukační vsuvky na okraji textu, kde vypravěč vysvětluje některé použité pojmy. Podmanivě vykreslenou minulost podtrhují ilustrace Renáty Fučíkové, která je známá např. obrazovými publikacemi vydanými v edici Největší Češi a monumentální knihou Historie Evropy. V knize Pes, kocour a sirotek se spojili dva nadaní lidé, aby napínavým příběhem s chlapcem čtenářova věku v hlavní roli oživili dobu středověku, kterou děti znají pomalu jen z učebnic. Navíc ani dospělý jistě nebude zklamán, když ho dítě přizve ke čtení.