Daniela Mrázová

Úsměvná kniha norského publicisty přináší neotřelý pohled na výpravu slavného Roalda Amundsena očima psa, jehož zajímá především to, jak se polárník choval ke svým čtyřnohým pomocníkům.

Grónské myslivecké báchorky nadchnou nejen cestovatele a dobrodruhy, ale všechny čtenáře, kteří se nechají zanést do zmrzlých krajin fantazie, aniž by v těchto svérázných historkách nutně hledali pravdu nebo vysokou literaturu.

Esejistické zamyšlení nad přínosem chůze nepřináší i přes svou pestrost žádné překvapivé argumenty či pohledy, se kterými by se čtenář nesetkal už jinde. Škoda že autor moralizování nevyvážil vtipem či kontroverznějším přístupem. Atraktivní téma chůze zůstává v podání Erlinga Kaggeho bohužel na půli cesty.

Rakouský spisovatel českého původu ve své dvojici novel zavádí čtenáře do Vídně nedávných let a zkoumá pocity dvou věčných „cizinců“, českého a východoněmeckého emigranta, kteří se v Rakousku snaží vést úplně obyčejný spokojený život. Téma hledání domova a snahy vytvářet si stabilní vazby se vine celým Struharovým dílem.

„Nemůžete si jen sednout do knihovny a všechno nastudovat, na moři musíte být a musíte ho pro čtenáře nasávat všemi smysly, dostat se takříkajíc do správného živlu,“ popisuje v rozhovoru norský spisovatel Morten A. Strøksnes svůj způsob psaní, kterým si v Knize o moři získal čtenáře po celém světě.

Poslední červnový den tohoto roku zemřela významná česká nordistka, docentka severských literatur a překladatelka z norštiny, islandštiny, staroislandštiny a dánštiny Helena Kadečková. Její překlady otevíraly už od šedesátých let českým čtenářům dveře tehdy ještě velmi exotické (staro)severské literatury. Texty, které převedla do češtiny, přitáhly ke studiu severských oborů několik generací, pro které bude ještě dlouho ztělesňovat českou skandinavistiku.

Rozhovor s norskou detektivkářkou o tom, jak začala psát, o „chudokrevných detektivkách“ a o tom, proč se lidé ve společnosti blahobytu rádi bojí.

Rozhovor s dánskou autorkou Dorthe Norsovou o tom, co obnáší psaní povídek, o nacionalismu v literatuře i o překládání.

Náboženská funkce, kterou mělo srdce u Egypťanů, vysvětluje, proč jim záleželo na tom, aby se po smrti vrátilo na své místo – a to nadobro, na věky. Proto se snažili najít techniku, která by umožnila uchovat fyzické srdce a zabránit jeho rozkladu uvnitř mumie. Mnoho náboženských rituálů, obřadů nebo říkadel mj. z Knihy mrtvých mělo odpovídající funkci, tj. zajistit věčný život.

Románová reality show Min Kamp Karla Oveho Knausgårda, ve které se autor totálně vydává publiku se všemi detaily soukromého života, vyvolala v Norsku obrovskou debatu o tom, kde jsou hranice faktu, fikce a také vkusu, o tom, jak dílo interpretovat a zda je to vůbec se současnými interpretačními prostředky možné. Nicméně záplava popularity v norských médiích není vždy jasným signálem, že se jedná o dobrou literaturu, nezřídka je tomu právě naopak.

Žili, byli tři bratři. Nejstarší vidlák, prostřední funebrák a nejmladší homosexuál. Neměli společného vůbec nic, takže se moc nestýkali, ale pak jim zemřela matka, což je znovu svedlo dohromady.

Představuji si těch pár českých studentů norštiny, kterým se podařilo vyjet do Norska v polovině 80. let, kdy tam poprvé vyšel dnes už legendární román Beatles. Jaké to bylo, když se jim Christensenova bichle dostala do rukou?

Dag Solstad jako autor rozsáhlého díla je spíš svérázný než doopravdy kontroverzní norský prozaik.

Románem Doppler se populární norský spisovatel Erlend Loe rozhodně nezapřel. Na první pohled to vypadá, že jen lehce přetavil antihrdinu knihy Naivní. Super. do nové podoby a k tomu přidal pár dalších varovných signálů o neúnosnosti se sebou spokojené západní civilizace.

Recenze na novou učebnici norštiny, která chce oslovit širší publikum – především rozšiřující se obec studentů norštiny studujících doma i v jazykových kurzech, mladých lidí odjíždějících do Norska za prací, zájemců o praktický jazyk a jeho využití.

Měsíc plane/ Spájí vlákna koberce// Dny nejsou dost krátké/ pro paměť //Už zapomínám být i zklamaná/ jen tvar očí je mi povědomý...

Na podzim uprostřed všeho ovoce / věřím, že jablka jsou planety // Pojídám sluneční soustavu / chroustám Jupiter / ale sotva se odvážím pohlédnout / na dno kráteru / kde právě ztrácí život / půlka červa...

Jak už v Norsku všichni vědí, Christensen s oblibou obléká své mužské postavy do více či méně autobiografického oděvu, staví je doprostřed krajiny svého srdce – do čtvrtí hlavního města, které stejně jako on vykazují známky středního věku – a nechává vyniknout jejich rysům nezakořeněných, beznadějných, osamělých, zakomplexovaných a za chimérami se pachtících outsiderů. V románu Model ale tohle všechno chybí.

Ingvar Ambjørnsen je doma v Norsku a ve své druhé vlasti Německu znám především jako romanopisec, autor románů o Ellingovi.

Naivní. Super. je Loeovým druhým románem, ale bezesporu tím nejznámějším a nejpřekládanějším.

Marit Tusviková (nar. 13. března 1951 v Høyangeru v západním Norsku) je norská autorka žijící v současné době v Oslo. Deník Dagbladet ji na svých internetových stránkách označuje jako „literární holku pro všechno“...