Veronika Cosculluela

Velibor Čolić na začátku devadesátých let opustil svou rodnou zemi i nakročenou kariéru rozhlasáka a prozaika. Odešel do Francie, kde musel začít doslova od začátku – francouzsky neuměl ani slovo. Ale podařilo se. Jeho současná bilance zahrnuje jedenáct vydaných knih, přičemž poslední tři mu vyšly v prestižním nakladatelství Gallimard.

V částečně autobiografickém románu Profession du père (Povolání otce) známý francouzský novinář a spisovatel Sorj Chalandon vypráví z pozice syna o rodině ovládané otcovým násilnictvím a notorickým lhaním. Příběh se odvíjí v prostředí Francie od 60. let až do současnosti: můžeme si tak zopakovat novodobé dějiny i to, jak se vyvíjely názory na různé společenské a rodinné otázky.

Jde se hodovat, rozhlasový pořad, v němž už pět let každou neděli zasedne tým gurmánů ke stolu a před posluchači v přímém přenosu debužíruje, dal vzniknout stejně zajímavé publikaci. V informačně bohaté, překvapivě přehledné a nápaditě pojaté knize se dozvíme leccos o tom, z čeho jídlo vzniká, kdo všechno se podílí na jeho přípravě, ale třeba i takové kuriozity, jako kdy může pokrm zabíjet.

Jacques Chirac, francouzský prezident v letech 1995–2007, zosobňuje stereotyp Francouze: je vůdčí typ, vtipný a záletník. Béatrice Gurrey jako reportérka deníku Le Monde sledovala dění v Elysejském paláci po celé jeho druhé volební období. Za touto zkušeností se ohlíží v životopisné knize o bývalém prezidentovi a jeho nejbližších.

Další reportážní komiks kanadského autora se odehrává ve Svatém městě. Delisle si nehraje na odborníka, zůstává nenápadným, ale pečlivým pozorovatelem. Jeho humor spočívá převážně v umění zachytit drobné absurdity každodenního života.

Francúzsky spisovateľ Emmanuel Carrère bol necelé tri roky kresťanom. Dnes ním už nie je. Dvadsať rokov po svojom mystickom období sa však k tomuto náboženstvu vracia, aby lepšie pochopil sám seba, ale aj to, ako sa z učenia okrajovej židovskej sekty stala pre mnohých pravda, o ktorej nemienia pochybovať.

Román francouzské spisovatelky alžírského původu Niny Bouraoui jeden kritik označil za protipól Kafkovy Proměny: na rozdíl od příběhu o muži, který se vzbudí jako hmyz, má tento román být podobenstvím o hmyzu, který sa stane mužem.

Vianočný deň, ktorý musia matka s adoptívnou dcérou tráviť samé, lebo zvyšok hostí zostane odrezaný od sveta v snehovej metelici. Na psychologickú drámu s nezvyčajným množstvom napätia pozýva americká spisovateľka Laura Kasischke.

V řadě „zamilovaných slovníků“ nakladatelství Plon dostal novinář Serge July příležitost shrnout ve stručných heslech základ svého řemesla. Mezi důležitými pojmy uvádí praktické termíny, postupy a dovednosti, do svého výběrového popisu žurnalistiky zařadil i jednotlivá média, zásadní události, známé osobnosti. Jeho selekce je jistě subjektivní, ale řídí ji dlouholetá zkušenost: July byl přes třicet let šéfredaktorem francouzského deníku Libération.

V alkoholickom príbehe deprimovaného Felixa prejdete v taxíku a na skútri celý Paríž: celú noc treba piť, aspoň tú jednu, aby sa zabudlo na to ako nám život uniká pomedzi prsty. Týmto heslom sa tridsiatnik Felix poctivo riadi a čitateľa stiahne tak do svojho spleenu, ako aj do dobrodružstiev. A tých nie je málo. – Kniha Érica Metzgera môže byť ideálnym darom k tridsiatke.

Francouz Édouard Louis oslavil své 21. narozeniny úspěšným autobiografickým románem, v němž vypráví příběh o útrapách homosexuála na francouzském venkově. Vlastní zkušenost popisuje sice s humorem, ale velmi upřímně. Kritika ocenila, jak dokázal zejména v jazykové rovině vystihnout propast mezi světem vzdělanců a buranskou omezeností.

Román, který ve Francii získal v loňském roce cenu za nejlepší cizojazyčný román, se odehrává za války a pojednává o tajemné ženě a jejím zmizení. Skrze příběh Veroniky Zidar vnímá čtenář dějiny válečné a těsně poválečné Jugoslávie.

Psaní knih lze pojmout jako řemeslo a slušně se jím živit – jako to dělá hrdina románu Legenda o našich otcích. Jenže i rutinní práce má svá překvapení a úskalí: třeba když se zpracovávané vyprávění starého partyzána začne příliš podobat historkám autorova vlastního otce. Novinář a spisovatel Sorj Chalandon nabízí příběh o vlastním povolání, o válce a o tom, jak nebezpečná může být touha podělit se o dávné vzpomínky.

Všestranná spisovateľka Jana Bodnárová po úspešnej knihe Trinásť, ktorá získala vďaka ilustráciám Daniely Olejníkovej v minulom roku cenu za jednu z najkrajších publikácií na Bratislavskom bienále ilustrácií, pokračuje aj vo svojej novinke v spolupráci s touto mladou výtvarníčkou.

Príbehov o láske, priateľstve, tajomstvách, spomienkach a žiali, ktoré sú výborne napísané, nie je nikdy dosť. V románu Sľub Sorje Chalandona hraje dôležitou úlohu aj oceán: jeho tajomnosť a nevyspytateľnosť korešponduje s tajomstvom príbehu starcov z Mayenne. Jeho nekonečnosť a osudovosť nám pripomína, že nič v živote nie je isté a mnohokrát sa treba jeho vlnami prerývať, aby sme sa mohli posunúť ďalej.

Sorj Chalandon nazval svoj román Môj zradca. Príbeh, silne inšpirovaný osudom člena IRA Denisa Donaldsona, preplieta fikciu s fakty z vojny v Severnom Írsku, o ktorých Chalandon písal najlepšie reportáže vo Francúzsku.

Začiatkom roka 2014 vyšla obsiahla kniha dlhoročného novinára Ivana Ivačkoviča Kako smo propevali-Jugoslavija i njena muzika. Je to príbeh o tom, ako sa táto dnes už neexistujúca krajina a jej hudba navzájom ovplyvňovali, prepletali, nenávideli, zápasili, milovali, hádali a nakoniec aj spolu zmizli zo scény.

Sorj Chalandon vytvoril pútavý príbeh o oddanom priateľstve, ideáloch a hrdosti. Stretáva sa v ňom študentský idealizmus a jeho konflikt s realitou, mladá láska a sľuby, ktoré stroskotajú, stretnutie dvoch svetov, európskeho a blízkovýchodného, ktoré sa nedajú premostiť, hrdosť národov a vernosť tradíciám.

Už je to oficiálne! Slováci a Česi si nerozumejú. Teda aspoň ich potomkovia nie. Na to, aby sa to nejako napravilo, treba malým „slováščatám“ a „čechíčatám“ slovník. Aby si české a slovenské deti rozumeli lepšie, musel velbloud potkat ťavu.

Odchod milovaného človeka je vždy ťažký, zvlášť, keď ide o vaše dieťa. Francúzska spisovateľka Maylis de Kerangal k takémuto osudu postáv svojej knihy navyše pridala ešte dve bremená – rozlúčiť sa s niekým, kto nevyzerá byť mŕtvy, a dať súhlas na rozobranie jeho orgánov.

Princezná, ktorá má rada princezné. Oco nosí šaty alebo Všetci donaha! To sú príklady z knižných titulov pre deti, o ktorých sa už pár mesiacov vedie vo Francúzsku ostrá diskusia.

Francúzsky ethnopsychiater egyptského pôvodu, Tobie Nathan, rozpráva v knihe Ethnoroman svoju cestu za vyháňaním démonov a liečbou duše na spôsob afrických šamanov.

Puértolasovho román niektorí dokonca označili za úžasný. Čím si dokázal debutant získať priazeň širokého publika a aj náročnej kritiky? Pravdupovediac, táto kniha sľubuje viac, ako skutočne dáva.

M. je Marisia. Mladá žena na hranici dievčenstva a dospelosti, ktorá po smrti matky hľadá miesto, kde by patrila. A ako to často býva, domov nie je miesto, ale ľudia, ktorý ho tvoria.

Život autora knihy Lepší konec, podobne ako jej hlavného hrdinu, sa pohybuje niekde medzi Bosnou a Nórskom. A inými destináciami, ak sú na to peniaze.

Sašovi Rakezićovi alias Aleksandarovi Zografovi patrí už vyše 10 rokov posledná strana v srbskom časopise Vreme. Tento veľký obdivovateľ vojnového novinára Joe Sacca je pomerne známym autorom komiksov a knižne mu vyšlo už okolo 40 zbierok krátkych obrázkovo-textových príbehov.

Čo z minulosti zabudnúť, k čomu sa vracať, po čom pátrať a z čoho sa poučiť. Toto sú otázky, ktoré stále mátajú chorvátsku spisovateľku Dašu Drndić.

Kuchárska kniha s kresbami a maľbami slovenských výtvarníkov je celá zvláštna a tým tak trochu aj zaujímavá. Lakšević k veľmi jednoduchým, základným receptom kuchyne bývalej Juhoslávie pridáva svoje roztrúsené spomienky, ktoré sa s varením a s jeho rodnou krajinou spájajú.

Svet sa dlho delil na oblasti, kde sa pilo víno a na tie, kde spotrebe alkoholických nápojov kraľovalo pivo. Zdá sa, že v poslednom desaťročí prevzal jantárový nápoj úplnú moc na trhu.

V dnešnej dobe hojnosti sme si zvykli, že prijímame omnoho viac potravy, ako jej v skutočnosti potrebujeme. Keďže telo potravou doslova zahlcujeme, odnaúčame ho čerpať zo svojich zásob. Neprijímať stravu počas niekoľkých dní nám môže prísť extrémne a vyvolať obavu či je postiť sa zdravé.