Některé zahraniční knihy pojednávající o trans a nebinární tématech by jistě stály za pozornost českých nakladatelů: genderově nekonformní literatura u nás svou čtenářskou obec má.
AR
Anna Rychnovská
Vítěz Literární ceny Knižního klubu Jan Váňa se v románu Křehkost snaží uchopit téma genderových rolí. Přes několik hlubších úvah však zabředává do klišé a nicneříkajících pasáží o lásce přes Tinder v době pandemie.
Shuggie vyrůstá na skotském sídlišti, kde kvůli reformám premiérky Thatcherové všichni přišli o práci, a stará se o matku-alkoholičku. K tomu se ještě musí potýkat s vlastní homosexuální orientací. Autobiograficky inspirovaný román Douglase Stuarta působivě vykresluje jak Shuggieho zrání, tak nepřikrášlený obraz dělnické třídy.
Současná autorka Kjóko Nakadžima vypráví ve svém románu o Japonsku třicátých a čtyřicátých let v éře silného nacionalismu očima chudé a nevzdělané služebné. Ta sice akceptuje všechny konvence a společenskou hierarchii, ale není schopna odolat milostné náklonnosti ke své paní.
Děti dokážou být mnohem krutější než zoufalí, slepí a životem unavení dospělí, jak v autobiograficky inspirovaném románu ukazuje Margaret Atwoodová. Vypráví o dětství a dospívání v kanadské divočině, ale hlavně na předměstí Toronta v padesátých letech, i o dráze umělkyně, která se mezi množstvím názorových hnutí snaží proklestit si vlastní cestu.
Nejnovější román Sally Rooney, jedné z nejpopulárnějších autorek současnosti, se opět obrací ke generaci mileniálů a reflektuje jejich životy. Postavy pátrají po tom, co ve vztazích zbylo po selhání tradičního manželství, jaký má úkol generace, která se narodila v době, kdy už planeta nemá žádnou šanci, a jak lze vnímat krásu světa skrze každodennost a vulgaritu konzumu.
Cvičení důvěry se pohybuje v několika časových rovinách a nabízí pohled na děj množstvím perspektiv, na něž však není radno se spoléhat. Na první pohled román o lásce dospívajících přechází v hutný příběh o událostech inspirovaných hnutím MeToo. O tom, jak středoškoláci můžou predátory vidět úplně jinak než dospělí a jak je v uměleckém školním prostředí lehké sklouznout od „cvičení důvěry“ ke zneužití důvěry.
V dystopickém románu japonské autorky jsou postavy izolovány od okolního světa a postupně se zbavují věcí i vzpomínek na ně. Totalitní praktiky na ostrově plujícím v prázdném moři nejsou nástrojem ideologické doktríny, ale rovnou se zažírají do genetického kódu obyvatel.
Prozaická prvotina americko-vietnamského básníka Oceana Vuonga reflektuje hned několik závažných témat současnosti a dívá se na historii prizmatem dneška. Pojednává o válce ve Vietnamu, jeho následné emigraci do Spojených států, o vyloučení ze společnosti a ztotožnění se s několika menšinovými identitami. Je to ale především dopis dospívajícího autora-vypravěče matce, která neumí anglicky, a tak si synův text nikdy nepřečte.
Na arktickém severu Finska se zastavil čas. Vzdělání a liberální smýšlení se tady donedávna prosazovaly jen ztěžka, rozvody a homosexualita se pokládaly za něco nenormálního, vládl patriarchát, násilí, autoritáři a krutost. Román popisuje život jedné tamní velké rodiny, ve které mezi sebou starý a nový svět bojují a jejíž každý člen se povahou diametrálně liší od ostatních.
Pokus o „totální román“ mapuje technologii moci jihoamerických diktátorů, peruánskou společnost rozděluje na striktně dané třídy a nechává jedince důsledně prohledávat jejich život. Nově přeložený román Maria Vargase Llosy představuje inventuru několika osudů a nabízí střízlivý pohled na společnost zmítanou dějinami.
